Pokud bychom měli shrnout předešlou zkušenost se zaměstnanci sociální demokracie, byli bychom struční. Jde vesměs o zoufalé lidi, kteří už nevědí, na koho se obrátit. Mají strach, nízké mzdy, jsou vystaveni setrvalému stresu a napětí, což se často odráží v jejich zdravotním stavu. A co víc – nikdo z vedení s nimi tuto situaci neřeší.

Poté, co jsme na stav věcí upozornili, nezůstal kámen na kameni. Napsala nám řada dalších lidí, kteří jsou spojení s ČSSD, a dodali nová a nová svědectví. O absolutní ignoraci ze strany čelných představitelů partaje, tedy pánů Zaorálka, Sobotky, ale i ministryně Marksové, stejně jako o nezájmu z patřičných míst v zaměstnanecké hierarchii. Tím myslíme především ekonomického ředitele socdem Starce a zjevně jím dosazeného ústředního tajemníka Michala Kuciána.

Celá věc ovšem nabrala zcela nový směr poté, co se ze stínu a bezpečí anonymity odhodlala vystoupit tajemnice okresního výkonného výboru ČSSD Semily Kateřina Ludvíková. Její očité a zároveň prožité svědectví dnes přinášíme.

„Přečetla jsem si oba dva články, které jsem od Vás obdržela. Musím se ztotožnit s pisateli, že nejlepším předsedou strany byl opravdu Jiří Paroubek. Jsem jako tajemnice OVV ČSSD ve funkci teď v červenci 20 let a za tu dobu jsem vystřídala 4 okresní předsedy OVV Semily, 7 krajských tajemníků, 8 krajských předsedů a 5 předsedů strany. Za těch 20 let jsem něco zažila a hlavně prožila,“ konstatuje v úvodu Kateřina Ludvíková. Ta následně přibližuje dění, jemuž byla v oněch uplynulých dvou dekádách přítomna.

„Taktiky a praktiky zvolení do různých funkcí neznají bratra, a tak se nemůžeme divit, co se posledních deset let děje, a to hlavně ve vlastních řadách ČSSD. Sama působím v Libereckém kraji a řekla bych, že v kraji, kde za posledních minimálně devět let není místo pro čistou politiku jako takovou, ale je to pro lidi, kteří politiku dělají jen ve svůj prospěch, do politiky se dostávají za podpory svých rodin, blízkých kamarádů a zmanipulované a často de iure neexistující členské základny, kterou tvoří takzvané ‚hlasovací komando‘ pro zvolení nikoli nejlepších a nejschopnějších, ale známých a kamarádů, kteří ničím nevynikají a bývají zvoleni v místních organizacích, posléze na okresní konferenci, kde je vše předem domluveno, a posléze jsou ti ‚poslušní‘ vybráni za okresy na krajskou konferenci. Bohužel, ne každý okres má stejný počet delegátů a vše se přepočítává klíčem podle toho, kolik má který okres členů,“ hodnotí tajemnice socdem praktiky, díky nimž se z nenápadných postav stávají významní a mocní.