Evropská unie hodlá stejně jako vláda České republiky bojovat s ruskou propagandou, zejména s ruskými a proruskými trolly. Jaké jim dáváte šance ?

Nulové, co se týče dopadu na většinu příštích volebních výsledků. Na straně druhé – obrovské. Je zřejmě, že pro ministry a šibaly propojené s jejich stranickými sekretariáty se otevírají nové možnosti k podojení státního rozpočtu. V tom spočívá genialita bruselských i tuzemských politiků, resp. jejich poradců. Konkrétních opatření k zastavení uprchlické vlny schopní nejsou. Avšak kreativitu v kategorii transformace obrovských finančních zdrojů Evropské unie do soukromé či tzv. neziskové sféry jim upřít nelze. Uvedený systém u nás praktikovaly všechny polistopadové politické reprezentace, nicméně ani Topolánek s Dalíkem se neodvážili překročit hranici základních lidských práv. Havlisté rozptýlení ve všech parlamentních stranách se podle všeho nezastaví ani před cenzurou internetu. Jinak totiž s jinými názory, než jsou jejich, nedokáží nic udělat.

Očekáváte, že lidé, kteří mají plná ústa pravdy, lásky a lidských práv, by si něco takového dovolili?

Copak je nějaký rozdíl mezi příslušníky předlistopadové a polistopadové elity? Charakterová kontinuita a uplatňování ideologického přístupu, pravda s opačným znaménkem, zůstaly zachované. Podívejte se, jak reprezentanti současné elity neskrývají nenávist k prezidentovi, či komukoliv, kdo „nejde s nimi“. Aktuální elitní intelektuálové napadají dokonce i výsledky různých nepolitických anket, naposledy v rámci Zlatého slavíka. Tito netolerantní a totalitně uvažující lidé, nám bez mrknutí oka dokáží omezovat naše svobody. Jde jen o to, že prozatím si to nemohou dovolit realizovat natolik, jak by sami chtěli.

Ale zatím se moc neujala ta výzva k neklidu ze strany umělců, kterou přednesli Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk. Co si o tom myslíte?

Jiřího Bartošky si vážím proto, že se nepoddal tlaku lobbistů pražské Židovské obce, aby zrušil pozvání Mela Gibsona na filmový festival v Karlových Varech. Myslím, že v řadách současné elity není mnoho osobností, které by si něco takového dovolili. Snad to jednou dokáže i Vojtěch Dyk, či pseudohrdina Jan Kraus. Samotná výzva k neklidu, kterou doufám, že oba umělci přečetli bez nároku na honorář, však byla pouze jakýmsi vypuštěním kontrolního chrousta. Zadavatelé výzvy tak zřejmě pochopili rozměr své naivity. Proto jim zbyla poslední možnost. Tou je jeden z nejbohatších mužů světa. Samozřejmě nemyslím George Sorose, a jeho trolly v různých neziskovkách. Ten dosud patří k pozitivním oligarchům. Mám na mysli jeho pravý opak, tedy mocipány Sorosova typu nenáviděného gosudara Vladimíra Putina s jeho trolly.

Jaký máte názor na ruské a proruské trolly?

Stejný jako na proamerické či americké trolly. Jsem jim vděčný za každou zveřejněnou informaci, kterou analyzuji na principu otázky Cui bono? Tedy v čí prospěch. I proto nemám problém s triviální manipulací Bílého domu stejně jako Kremlu. Nicméně, trvale klesající důvěryhodnost médií, veřejnoprávních zvláště, naznačuje, že mediální gramotnost obyvatelstva roste. To je velkou nadějí do budoucna a současně umíráčkem všech tlučhubů pravdolásky a jiných autoritativních systému založených na potírání většiny menšinou.

Evropský parlament charakterizoval ruskou propagandu jednoznačně: Jejím cílem je rozvracení demokratických hodnot a vyvolávaní informačního chaosu. Cítíte to stejně?

Demokratické hodnoty po listopadu 89 tady rozvrací kdekdo, příslušníci elity zvláště. Myslím, že zdrojem aktivit různých autoritářů, tunelářů či daně neplatících podnikatelů není ruská propaganda, nýbrž obyčejné prahnutí po mamonu. Logikou poslanců Evropského parlamentu, kteří jsou díky uspokojení své touhy po mamonu totálně odtrženi od reality života běžných lidí, bychom mohli podezírat z uplatňování ruské propagandy téměř všechny politiky a zejména mediální protagonisty mediálních rad a managementů veřejnoprávních médií. Všichni jsou totiž odpovědni za informační chaos produkovaný těmito médií.

V jakém smyslu informační chaos?

Posláním veřejnoprávních médií je mimo jiné naplňování základního lidského práva na informace tak, aby se každý mohl sám orientovat či dokonce angažovat v politickém životě naší společnosti. To však nejde bez informací nezkreslených, nezamlčovaných, nezveličovaných, prostě účelově nemanipulovaných. Zprostředkování reality pouze jedním monotónním úhlem pohledu zájmové skupiny tzv. havlistů, resp. Pravdoláskařů, je školním příkladem rozvracení demokratických hodnot, které se ve veřejnoprávních médiích už děje trvale.

Jinými slovy, vznešené a odpovědné poslání veřejnoprávních médií, mohou beze zbytku naplňovat pouze lidé, kterým je úcta a pokora ke zprostředkování reality veřejnosti vlastní stejně jako respekt k jakýmkoliv faktům či důkazy podloženým názorům bez ohledu na jejich autory.

Ignorování občanů, kterým je zapovězena možnost veřejného vyjádření oponentního stanoviska k monotónně zveřejňovaným názorům havlistů všech druhů a typů v České televizi a Českém rozhlase, je typickým důkazem rozvracení demokratických hodnot, za které nesou odpovědnost nejen vrcholoví manažeři České televize a Českého rozhlasu a členové jejich mediálních rad, nýbrž zejména poslanci a senátoři, kteří v této sféře uplatňují pštrosí politiku.

Český rozhlas poukázal na to, že typickým příkladem působení trollů na internetu je střídání informací seriózních autorů s nepravdivými zprávami. Platí to jen pro internet?

Zdá se, že nové vedení ČRo vysoce sofistikovanou formou torpéduje členy Rady Českého rozhlasu, kteří léta tolerují a podporují naplňování zmíněného principu ve vysílání zejména stanice ČRo Plus. Ta uvedený modus vivendi uplatňuje léta. Rozhovor či informace o hmatatelných výsledcích lidí z praktického života střídá rozhovor s manipulátory typu exvelvyslance Koláře, kterému přitakává novinář Urban, či některý ze šéfů Nadace Člověka v tísni, popřípadě neziskovky Evropské hodnoty. Takovou manipulaci musí závidět nejen kapitalisté v Kremlu, nýbrž i komunisté v Pchjongjangu.

Co si myslíte o názoru vedení Českého rozhlasu, podle něhož společenský neklid a strach přiživují produkcí nepřesných nebo nepravdivých informací anonymní redaktoři na serverech neznámých vlastníků s neprůhlednými financemi?

To je zajímavá sebereflexe. V České televizi a rovněž v Českém rozhlase se v různých pozicích, včetně redaktorů, vyskytují jmenovci bývalých i současných nejen vrcholových mediálních manažérů, aniž bychom věděli, jestli jde pouze o shodu jmen, nebo využití unikátních rodinných genů, které toho kterého pracovníka předurčují pro výkon jeho lukrativního, dosud stále manipulativního povolání. To ani nemluvě o absenci informací, z nichž by si i méně pozorný divák doplnil svůj dojem o důvěryhodnosti příslušného reprezentanta ČT, resp.ektive ČRo. Informace o studiích a zejména praxi dovedou napovědět více, než by se na první pohled zdálo.

Jak konkrétně?

Kupříkladu praxe v týdeníku Respekt je zárukou stejnou jako kdysi vysoká škola marxismu-leninismu. Neprofesionálně skrývané sympatie, či antipatie redaktorů k jednotlivým politikům, jsou pak pochopitelnější a snad i roztomilejší. Divák i posluchač za své peníze očekává profesionalitu. Pokud tomu tak není, pak je etické uvést instituci, která nedokázala toho kterého redaktora připravit „do života.“ Kupříkladu nadanější studenti Masarykovy univerzity v Brně už v průběhu studií dokáží oddělit trolla od potencionálního laureáta Peroutkovy ceny. To přesto, že mezi některými laureáty a trolly není žádný rozdíl.

Co se týče anonymity aktérů tzv. dezinformačních portálů, ti si vůbec nezadají s netransparentností působení členů mediálních rad, u nichž není evidentní, koho konkrétně zastupují, když veřejnost to evidentně není. O finanční průhlednosti zmíněných serverů a veřejnoprávních médií se dá rovněž polemizovat. Kupříkladu zkuste se dopátrat kolik peněz zaplatila ČT nebo ČRo v důsledku prohraných sporů spojených s bludy a nedoloženými hodnotícími úsudky svých profesionálů.

Český rozhlas s odvoláním na studii think-thanku Evropské hodnoty poukázal na praktiky dezinformačních portálů, které zveřejňují extrémní názory, obvykle prezentované skrze rozhovory s různými osobnostmi. Citací některých fragmentů z rozhovorů pro jiné dezinformační médium lze dodat neověřeným i nepravdivým nebo záměrně lživým výrokům konkrétní zdroj a tyto pak publikovat coby ověřená fakta s odvoláním na to, že jde o citaci cizího názoru. Co říkáte takovým zjištěním?

Popsané praktiky patří k základní výbavě drtivé většiny novinářů, včetně tuzemské žurnalistické elity. Kupříkladu veřejnoprávní žurnalisté za tímto účelem využívají kolegy z vydavatelství Economia. Analytici zmíněného think-thanku se tentokrát skutečně nemýlí, když média užívající takové praktiky považují za dezinformační. Fakt, že vedení Českého rozhlasu se veřejně ztotožňuje s uvedenými logickými závěry nadšenců z „Bruselských hodnot,“ může mimo jiné znamenat vzkaz všem havlistům na Vinohradské třídě, že žurnalistiku ve stylu „Já na bráchu, brácha na mne“ už nové vedení tolerovat nebude. Proto mu držme palce, protože Rada ČRo jistě udělá vše proto, aby Český rozhlas zůstal i nadále dezinformačním médiem pravdy a lásky stejně, jako Česká televize.