„Příslušníci politických a mediálních elit tvrdí, že kritika islámu může přispět k radikalizaci umírněných muslimů. Takový argument však budí značné pochybnosti. Mohli bychom totiž stejně tak říci, že právě nedostatek kritiky vedl ke znovuzrození militantního islámu. Místo případné kritiky západní vlády, média, akademické obce i církve přijaly tezi, podle které zvěrstva páchaná ve jménu islámu nemají s islámem nic společného,“ podivuje se Kilpatrick.

Chaos způsobený teroristickými útoky v Evropě je podle Kilpatricka důsledkem neznalosti islámu. „Jejím výsledkem je potom téměř úplná absence negativních zpráv o islámu. Znalci islámské kultury přitom i bez migrační krize poukazovali, že neustálý přísun muslimských migrantů může v příštích letech způsobit problémy. Jenže tyto důsledky prakticky vůbec nebyly diskutovány. Bylo možné hovořit jen o tom, že cizinci vyřeší nedostatek pracovních sil a přinesou kulturní obohacení.“

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

„Taková byla oficiální linie. Pokud jste se od ní sebemenším způsobem odchýlili, mohli jste očekávat ztrátu zaměstnání nebo i soudní stíhání. Psát něco negativního o muslimské migraci na Facebooku vám mohlo zaručit návštěvu policie. Pokud jste nemohli říci o islámu nic pozitivního, pak jste měli radši mlčet. Kritika islámu je v Evropě v podstatě považována za trestný čin. Přesto se radikálové projevují stále hlasitěji. Problém tedy nebyla kritika, ale naopak mlčení.“

Prakticky nikdo podle Kilpatricka veřejně nehovořil o no-go zónách, uplatňování práva šaría, polygamii a vynucených sňatcích, znásilňovací epidemii atd. „Nyní se o všem začíná hovořit, ale možná je už pozdě na to, aby se podařilo zabránit naprosté kapitulaci před islámem. Švédsko tomuto osudu pravděpodobně neujde. Ve Francii je zase pravděpodobné, že vypukne krvavý konflikt,“ předpovídá Kilpatrick.

„Pokud nemůžete kritizovat náboženskou víru, protože byste zranili city věřících, potom jsme tedy neprávem vytýkali chyby také nacismu, komunismu a japonskému imperialismu. Obvykle jsme se kritiky náboženství v minulosti zdrželi. Žít a nechat žít je obecně rozumný přístup. Ale když konkrétní náboženství zastává názor, že musíte konvertovat, podřídit se, nebo zemřít, potom už takový přístup není možný. A tak je to právě s islámem. Předstírat, že je tomu jinak, se rovná sebevraždě,“ uzavírá Kilpatrick.