V 19. století se v západní Evropě sjednotil velký stát, který chtěl získat své místo na slunci. Zrodilo se Německo. Velké, průmyslově silné, ambiciózní. Tento stát měl pocit, že se musí rozšířit, protože nemá pro vlastní lidi dost půdy. Světlo světa tak spatřila idea vyvoleného národa, jenž na východě získá nový životní prostor. Právě kvůli této ideji starého Německa svět ve 20. století zachvátily dvě děsivé války.

Nové Německo a stará čistá Evropa

Německý publicista působící v Česku Markus Pape v komentáři pro páteční Lidové noviny tvrdí, že Německo 21. století je zcela jiné. „O příslušnosti ke státnímu národu už nerozhoduje typ krve nebo etnický původ. ‚Noví Němci‘ se nemusejí jako takoví rodit, stačí se přičlenit ke společenství hodnot. Tím se německý stát vrací k původním hodnotám křesťanství i židovství, k základům německé ústavy,“ píše Pape.

Česká republika a další státy chtějí podle všeho jít jinou cestou. „Už jen z pudu sebezáchovy téměř celé české politické spektrum prosazuje návrat ke ‚staré dobré Evropě‘. Do budoucna má být nábožensky celkem čistá. Azyl se neposkytne uprchlíkům z řad muslimů. Potenciální teroristé chtějí jen naše dávky. Jejich útokům se ani sebelepšími bezpečnostními opatřeními nedá čelit. Morálka nesmí zvítězit nad zdravým rozumem, říkají dnes i lidé, kterým se stěží dá vyčítat malá ochota pomáhat potřebným. Ještě zcela nedávno se české parlamentní strany vesměs shodly na tom, že ČR jako signatář Ženevské konvence na ochranu uprchlíků uznává právo na azyl bez ohledu na náboženství. Dnes se zdá, že pro ně už to je jen cár papíru. Evropa se během roku změnila k nepoznání,“ kroutí hlavou Pape.