Veřejnost může vidět pouze cenzurovanou zprávu bez konkrétních informací. Úplnou zprávu spatří jen prezident a vláda. Podle Lidových novin se zpráva zaměřuje hlavně na výměny manažerů ve státem kontrolovaných společnostech, na problémy státu s pořizováním a provozem ICT, na vytváření kartelových dohod stavebních společností či rozdělování evropských dotací na ministerstvu školství.

„Jako každý rok, i letos je výroční zpráva BIS pěkně prošlé zboží. Vzhledem k tomu, že ji služba vydala až v září 2015, je to zboží dobré již nikoliv pro veřejnost, ale pro obec historiků. Dozvěděli jsme se, jak BIS nahlížela na svět téměř před rokem. Ten byl ovšem natřískán událostmi, které změnily svět. Nejvyšší čas, aby s tím vláda něco udělala. Předkládat veřejnosti takto vychladlou a zavadlou, téměř již ‚jetou‘ krmi hraničí s urážkou,“ kritizuje Schneider a nabádá, aby BIS publikovala výroční zprávu hned na jaře, současně se zasláním její tajné části zákonným adresátům. „Ale čekat se zveřejněním, až exekutivní a zákonodární vašnostové přeslabikují svou tajnou část, to by už také mohlo být po válce,“ ironizuje.

Zároveň nabádá, že místo výroční zprávy by byly potřebnější měsíční aktuální analytická hodnocení situace. Následně se věnuje jednotlivým kapitolám.  

„Kapitoly o extremismu, terorismu, šíření zbraní hromadného ničení a nakonec i o kybernetické bezpečnosti lze přečíst s uspokojením a užitkem. Chvályhodná je zejména uměřenost a zásadovost při hodnocení postavení muslimské komunity u nás,“ konstatuje. 

„Pasáž věnující se šíření zbraní hromadného ničení je obětí politických rozhodnutí – v okamžiku, kdy čteme ve zprávě o protiíránských opatřeních, víme, že jsou morálně zastaralá, neboť náš ministr zahraničí právě navštívil Írán. U kybernetické bezpečnosti by asi čtenář uvítal – podobně jako u terorismu a v příštím roce při pojednání o migraci – alespoň stručnou (ale nesmlouvavou) analýzu příčin těchto jevů,“ poznamenává dál. 

„I boj proti špiónům je záslužný, ovšem při dodržení zákona, který hovoří o ‚zabezpečování informací o zpravodajských službách cizí moci‘. Týká se tedy všech. A opět do toho nelze plést ideologii. Jakkoliv přátelské a alianční mohou být cizí mocnosti, jediné jejich přípustné aktivity vůči nám jsou ty legální. A že tomu tak není, o tom svědčí především oblast průmyslové špionáže. Tam ani členské státy NATO neznají bratra a korunu tomu nasazují nelítostné praktiky americké NSA,“ podotýká Schneider a dodává, že doufá, že „bisácká“ formulace hlavních cílů neznamená, že to jsou jediné směry zájmu kontrarozvědky.