Termín Deus ex machina pochází z antického divadla. Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil.

Lze spekulovat, že se na jeviště spustil sám sošný ministr vnitra. Situace byla pomalu zoufalá, ne-li neřešitelná, protože Babiš měl preference nad 30 procent.

Ministr je možná ve střetu zájmů, protože může vlastní vahou ovlivňovat českou politickou scénu ve prospěch ČSSD. S levárnami to umí, to se ví již od lánské schůzky.

Úkol dne je zabít Babiše. Pokud se to podaří, bude se dělit bohatá kořist, tedy hlasy oslabeného hnutí.

Lidu se taková poprava musí dávat po kapkách, aby vypadala jako čestný boj za spravedlnost a tuhle demogracii. Lex Babiš, potom trapné Sobotkovy manévry s demisí a pak odposlechy. Na jeviště ale pořád dopadali jen podbozi. Jejich podržtažkové ve Sněmovně vždy přispěchali tu s mimořádnou schůzí, tu s komisí. V každé větě měli alespoň jednoho Babiše, ale preference ANO dál rostly.

Zajímavou situaci vytvořily odposlechy. Přišly v potřebný okamžik, údajně z anonymního zdroje a pěkně odstupňovaně za sebou, aby smrdutost bombiček hozených na Babiše jen tak nevyprchala.

A už je tady další sněmovní komise, která se samozřejmě nezabývá tím, kdo odposlechy vyrobil a rozšířil, ale podezřením, že Babiš a Přibil měli přístup k informacím z živých kauz. To, že informace unikají, se samozřejmě ví. Mají je i novináři, kteří nezávislují pod Bakalou. Jsou dokonce i tací, kteří tvrdí, že únik někdy může být ve veřejném zájmu.

Policie rychle odložila Babišovo trestní oznámení na neznámého pachatele. Aby ne, třeba by mohla přijít na to, že za vším stojí některá z politických stran, která potřebuje zvýšit preference.

Poslanci, jimž je těžké věřit i pouhý pozdrav, se změnili v komedianty, žonglující se slovy čest, odstoupení, očista a (nemožný) návrat po ní.