„Onoho 24. dubna 1999 zemřelo při raketovém útoku NATO na srbskou televizi RTV 16 novinářů. Mluvčí Pentagonu Kenneth Bacon později na tiskové konferenci obhajoval zásah tím, že srbské médium je součástí brutálního Miloševičova systému stejně jako jeho armáda. Takže srbská televize byla podle jeho názoru legitimním cílem útoku,“ připomíná Chomsky téměř šestnáct let staré události a konstatuje, že tehdy se žádné masové mírové pochody, kdy by nesli lidé transparenty s nápisy Já jsem RTV bohužel nekonaly. „Útok na tisk byl tehdy naopak všeobecně schvalován,“ dodává Chomsky.

Západní civilizace má podle Chomského na svědomí i jiné události, které volají po stejném odsouzení jako kauza Charlie Hebdo. Konkrétně jmenuje teroristický čin dle jeho slov „norského sionistického extremistického islamofoba Anderse Breivika v červenci 2010“, při kterém zahynulo 77 lidí. „A jmenovat můžeme i akce vedené Barackem Obamou v rámci kampaně proti terorismu, při kterých zahynula spousta nevinných nešťastníků,“ kritizuje Chomsky a vrací se obloukem zpět k bombardování srbské televize RTV.

celý text v angličtině najdete ZDE

„V souvislosti s útokem NATO na RTV byl potrestaný jediný člověk, generální ředitel televize Dragoljuba Milanović. Ten byl odsouzen Evropským soudem pro lidská práva na 10 let za to, že tehdy evakuoval celou budovu. Výbor na ochranu novinářů došel k závěru, že útok na srbskou televizi nebyl trestným činem, přestože přinesl civilní oběti. Konstatoval sice, že počet usmrcených lidí byl bohužel vysoký, ale nikoli nepřiměřený,“ píše Chomsky.

Levicový filozof se pozastavuje i nad dle jeho slov údajným dodržováním svobody projevu v samotné Francii. Zmiňuje zejména Gayssotův zákon, který je prý v rozporu se svobodou slova, protože zakazuje popírání historických událostí spojených s porušováním lidských práv. Kritice však neunikl ani jeho oblíbený terč, tedy Izrael. „Do kategorie bezprecedentních násilností vůči médiím, před kterými svět zavírá oči, patří i útok Izraele na Gazu vloni v létě. I při něm zahynulo mnoho novinářů, někteří dokonce ve vozech přímo označených nápisem tisk. Ignorován byl i atentát na tři novináře z Latinské Ameriky v prosinci minulého roku. Na celém kontinentu tak za celý rok 2014 zahynulo 31 novinářů, z čehož hned 12 v Hondurasu, kde v roce 2009 došlo k převratu organizovanému Spojenými státy,“ tvrdí Chomsky.

„Těchto několik zmíněných případů ilustruje obecnou zásadu, kterou lze pozorovat ve všech podobných případech. Čím více můžeme z některých zločinů obvinit naše nepřátele, tím větší je zodpovědnost za tyto činy. A čím více můžeme udělat pro jejich zastavení, tím méně jsme jimi znepokojeni a máme sklon na ně zapomínat, či jejich existenci dokonce odmítat. Tvrzení, že existuje pouze jeden terorismus, neodpovídá realitě. Je totiž náš terorismus a proti němu stojí jejich terorismus. A to se jistě netýká pouze terorismu,“ uzavírá mnohoznačně Chomsky.