Kardinál Duka: Protestující v USA neumějí uznat prohru. Nostalgie Evropanů po národních státech dokazuje touhu po společném dobru, kdy každý má svůj hlas. Letošní volby mohou přinést změnu

28.01.2017 10:52 | Zprávy

Mentalita „urvi co můžeš“, či ohled na společné dobro celku? Kardinál Dominik Duka v komentáři pro rádio Proglas, který poskytnul ParlamentnímListům.cz, se zamýšlí nad aktuálními otázkami a věří, že letošní rok může přinést vnitřní očistu politického života. Vyjádřil se také k prezidentským volbám ve Spojených státech. „Aniž bych se chtěl vměšovat do výběru kandidátů, či nějak komentovat tu či onu stranu, snad mi bude dovoleno konstatovat to, co každý vidíme na první pohled: volební kampaň ukázala rozdělení společnosti a také to, že deset let se nemluvilo o ‚společném dobru‘,“ říká také Duka.

Kardinál Duka: Protestující v USA neumějí uznat prohru. Nostalgie Evropanů po národních státech dokazuje touhu po společném dobru, kdy každý má svůj hlas. Letošní volby mohou přinést změnu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kardinál Dominik Duka

Kardinál se věnuje v komentáři schopnosti nebo spíš neschopnosti přijmout volební výsledek, nostalgii po národních státech, zmiňuje historické kontexty.

Komentář kardinála Dominika Duky:

Svět se mění a my s ním, možná tím víc, že nás média neustále informují o dění na druhém konci světa, aniž bychom si uvědomovali, že tyto „informace“ nejsou neutrální, často jsou ideologicky zabarvené. Zářným příkladem toho je celosvětový signál změny, kterou přinesly prezidentské volby ve Spojených státech. Aniž bych se chtěl vměšovat do výběru kandidátů, či nějak komentovat tu či onu stranu, snad mi bude dovoleno konstatovat to, co každý vidíme na první pohled: volební kampaň ukázala rozdělení společnosti a také to, že deset let se nemluvilo o „společném dobru“. Demokracie je totiž právě účast na vládě, která má sloužit společnému dobru.

V souvislosti s volbami v USA vidíme v podstatě podobnou neschopnost jako v naší společnosti – totiž přijmout volební výsledek nejen jako vítězství a možnost služby na jedné straně, ale také je tu umění přijmout prohru demokraticky a lidsky slušným způsobem. Mnohé protesty poražených ukazují roztříštěnost zájmů, což někdy může vyvolávat dojem, že spíše jde o mentalitu „urvi co můžeš“, než o ohled na společné dobro celku.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: dan

Co by podle vás jako přesně nastalo, kdyby přišel ten konec Evropy?

A je reálné si myslet, že bysme se ubránili sami, i když zvýšíte výdaje na obranu sebevíc? A k čemu se přikláníte? Je lepší spoléhat na Evropu nebo na USA? Ještě k té vaší poznámce, že musíme na bezpečnostní situaci, která teď ve světě panuje reagovat včas. Nemáte ale dojem, že už včera bylo pozdě?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Říkal si Cleopatra, tak seděl se ženami. Německo žasne nad případem vraha z Afriky

18:18 Říkal si Cleopatra, tak seděl se ženami. Německo žasne nad případem vraha z Afriky

Až neuvěřitelný případ se právě probírá v Německu, kde africký migrant ubodal dozorce v uprchlické u…