Jako každý rok i letos tento státní svátek bude doprovázet několik demonstrací a shromáždění za svobodu a demokracii. Některé stanice metra jsou z technických důvodů uzavřené. „Asi tady jde o pokus vytvořit pocit, že se chystá něco takového jako 17. listopadu, že voláme po nějakém novém 17. listopadu, a tedy k tomu připravujeme i celé to divadelní angažmá,“ komentuje současné výluky metra publicista Petr Žantovský.

Všichni diskutující si ten den v myšlenkách připomněli. „Ten moment pro mě byl okamžikem otevřením nadějí na to, že budu moci dělat věci, které jsem předtím nemohl a které bych pravděpodobně nemohl dělat, i kdyby ten režim zůstal takový, jaký byl,“ zamýšlí se nahlas Petr Žantovský nad tím, jak on vnímá 17. listopad. Bere ho jako „nové narození“. „Osobně ho slavím s velkou rozkoší a velkou láskou,“ emotivně dodává. Politolog Alexander Tomský vnímá 17. listopad daleko vypjatěji. „Bylo to velice dramatické pro mě a znamenalo to úplný nový start do života čili třetí život,“ říká.  

Místopředseda KSČM 17. listopad považuje jako souběh dvou procesů. „První byla narůstající nespokojenost mezi lidmi se spoustou věcí, které nehodlám obhajovat, a inscenace, inscenace, která byla hodně dovedně provedena,“ sdílí názor Josef Skála, místopředseda KSČM.  Podle něj se na aranžmá inscenace podíleli „kariérističtí pitomci z vlastních řad“.

Tím se otevřelo téma, zda sametová revoluce byla spontánní, nebo již dříve připravená. „Proces byl postupný a dlouhodobý. Skutečně to začalo v podstatě v roce 1979, 1980 v Polsku,“ domnívá se politolog Tomský. „Prostě Češi k tomu přišli jako poslední za pět minut dvanáct,“ dodává horlivě. Podobně situaci vnímá i místopředseda KSČM.

Celý záznam diskuse zde.

Jinou optikou to vidí komentátor Žantovský, který byl na rozdíl od svých kolegů podle svých slov vnějším pozorovatelem. „V roce 1988 velice málo lidí tady tušilo, že se něco děje ve světě,“ obhajuje svůj postoj Žantovský a připomíná, že více informací samozřejmě měli vysocí funkcionáři, zpravodajské služby, vybraní disidenti a další. „To my jsme ovšem nevěděli,“ hájí stanovisko lidí cinkajících klíči. Na to reaguje politolog Tomský tím, že ovšem nelze vylučovat spontánní prvek. Podle něj vysocí funkcionáři tušili, že se blíží konec, nicméně demonstrace byly spontánní. „To nebylo hrané, když přišlo sto tisíc lidí na Václavák,“ dodává důrazně. 

Česká společnost není ve vnímání sametové revoluce jednotná. Lze pozorovat názorovou roztříštěnost. Alexander Tomský se domnívá, že tato rozpolcenost pramení z neuvěřitelného šoku z nové životní úrovně. Motivátorem podle něj byl chtíč „žít jako na Západě“.

„Vezměte si, jak šokováni byli všichni lidé, kteří dostali možnost cestovat, hlavně to byli důchodci,“ uvádí v pořadu Názory bez cenzury politolog. Tomu přitakává i místopředseda KSČM, když říká: „Lidé žili v pevném přesvědčení, že všechny sociální garance, ten život ‚v poho‘ se už nikomu nedá vzít, že to takhle bude dál, a k tomu přibude to cestování a všechno, a to samozřejmě tak nebylo.“ Publicista Žantovský vidí pak primární důvod v tom, že všichni začali budovat kapitalismus s chutí a radostí a podle něj teď mnoho lidí je na tom diametrálně jinak než na začátku. To podle Žantovského přispívá k vlně deziluzí ve společnosti.