Když se v roce 2010 ujala moci koaliční vláda Petra Nečase, měla koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných 118 poslanců. Disponovala silou, o které si mohla většina vlád v Česku nechat jen zdát, pokud nepočítáme období opoziční smlouvy za vlády dnešního prezidenta Miloše Zemana a jeho tehdejšího soka a opozičního partnera Václava Klause. Peake je líto, že Nečasův kabinet svou velkou politickou sílu do značné míry promarnil. 

„Myslím, že jsme trochu z leknutí a z nepřipravenosti skutečně tu příležitost promarnili,“ přiznává s odstupem let Peake, aby dodala: „Bylo tam neustálé pnutí a ta vláda navenek působila hrozně neakceschopně,“ posteskla si.

Celý rozhovor naleznete zde

Slabinou kabinetu prý byl jednak vliv Víta Bárty, který prý dával poslancům Věcí veřejných najevo, že se o ně postará. Sama Peake však podle vlastních slov pod vlivem Bárty nebyla. Druhou slabinou byla silná pozice Jany Nagyové, ze které se posléze stala Jana Nečasová, když dosáhla toho, že se Nečas rozvedl se svou první ženou a matkou jeho čtyř dětí Radkou Nečasovou.

„Výčitky jsem od ní zaslechla až o pár měsíců později, bylo mi naznačováno, že pokud chci v té vládě ještě něco prosadit a mít tam nějaké slovo, tak bych s ní měla komunikovat, protože to tak dělají všichni,“ popsala Peake aktivitu Nagyové (dnes Nečasové). „Nedocenila jsem její sílu, ani vůli Petra Nečase nechat za sebe jednat ji,“ přiznává Peake.

Vzpomíná také na své osmidenní působení na Ministerstvu obrany, které skončilo v okamžiku, kdy se rozhodla z pozice prvního náměstka odvolat Vlastimila Picka. „To mi bylo vyčteno premiérem Nečasem do telefonu velmi hlasitě, s tím, že ho mám okamžitě instalovat zpět do funkce,“ prozrazuje Peake.

Pak dostala ultimátum. Dostala za úkol předložit koncepci rozvoje armády, ale když ji sepsala, Nečas si ji prý ani nepřečetl, odložil jí stranou a nutil Peake podepsat rezignační dopis. „Za deset minut jsem seděla na jednání vlády, kdy jsem dostala zprávu z ČTK, že Václav Klaus dostal návrh na mé odvolání,“ popisuje tehdejší vývoj událostí. Podle vlastních slov doplatila na to, že postupovala samostatně a odmítla podléhat kontrole, jak si jí údajně představovali Nečas a Nečasová-Nagyová.

„Je pro mě poněkud úsměvné, že jsem byla odvolávána z Ministerstva obrany se slovy, že jsem nebezpečím pro stát, zatímco přítelkyně pana premiéra úkoluje Vojenské zpravodajství sledováním jeho manželky. Ale nad tím se už teď můžu jen pousmát,“ uzavírá.