„Africká společnost je na rozdíl od té evropské – rovnostářské – daleko více polarizovaná. Vládne v ní úzká, bohatá elita oproti ohromné mase obyvatel žijících pod hranicí chudoby, „nůžky“ jsou tam velmi široce rozevřené. V Evropě mají víceméně všichni slušné bydlení, horší či lepší auto, jezdí si na skromnější nebo nákladnější dovolené. V Africe však většinová společnost řeší především přístup k vodě, ke zdravotnictví a vzdělání, to určitě pro ně nejsou samozřejmé věci. Ne všechny africké státy jsou přitom chudé, některé mají obrovské nerostné bohatství, takže by mohly dobře fungovat. Jenže spravedlivější přerozdělování zisků a demokracie tam prostě neexistuje. Proto se mi zdá, že v současné době, za migrační krize, i tyto bohatší země přenášejí svoje problémy a odpovědnost na Evropu místo toho, aby si je vyřešily doma. Uprchlíci z Afriky tak většinou patří mezi ty ekonomické, a mnohdy by nemuseli vůbec utíkat, kdyby se jejich vlády více snažily zajistit jim slušnější a důstojnější život,“ informovala zkušená diplomatka, která na černém kontinentu prožila 14 let.

Podle jejích dalších slov byla vždy migrace v Africe dost přirozeným procesem, kvůli obdobím sucha i dalším přírodním katastrofám, jenže probíhala uvnitř kontinentu, zvláště v jeho západní časti, kde mají jednotlivé státy nastavené volnější režimy ohledně překračování hranic. Nyní, když se stal ze „stěhování národů“ světový fenomén, tak Afričan, který se dostane do Evropy, si hned chce k sobě dopravit co nejširší okruh svých příbuzných a známých. Složitá situace nedávno nastala zvláště v „africkém rohu“, tedy v Somálsku, Etiopii a Eritreji, kde jev El Niňo způsobil extrémní sucha a dal tak do pohybu obrovské masy lidí.

Afričané migrují nejen do Evropy, ale i do arabských států

Současnou životní realitou v Africe je také, podle slov spisovatelky Beranové, šířící se islám. Sama to zažila v Keni, kde se už začíná rozpínat po celém území ze své tradiční bašty na severu, ve které žije somálská menšina.

„Podle různých teorií se upínají k islámu lidé, kterým toto náboženství dává jakýsi řád a nový smysl. Je v něm obsažen i určitý prvek rovnostářství. Když se muslimové hromadně modlí v mešitě, tak se jen těžko pozná, kdo z nich je chudý a kdo bohatý. Islám jim také zpřístupňuje základní vzdělání. Otázkou ovšem je, jakou ta výuka má vlastně kvalitu a zda nevede i k fanatismu. Pokud by se stát řádně staral o vzdělávání svých obyvatel, tak by toto případné riziko odpadlo. Já jsem v Keni už nezažila řádění aš-Šabábu (odnož al-Káidy), ale od takzvaných šiftů, kteří usilovali o obnovení myšlenky velkého Somálska a posunutí (tedy shift) hranice Keni tak, aby se severní keňská území stala součástí Somálska. U nich se postupem času tento politický podtext zcela vytratil a zvrhl se jen v loupežná přepadení. Takže sečteno a podtrženo, v Keni se setkáte s terorismem odnoží al-Káidy, útoky šiftů a také s celkem velkou místní kriminalitou, odměnou vám ale budou neskutečné zážitky v nádherné přírodě, s níž se nesetkáte jinde na světě. Naopak v Namibii a Zimbabwe je stále daleko víc rozšířené křesťanství,“ vysvětlovala klady a zápory života na africkém kontinentu Zuzana Beranová.

Ta také vyvrátila u nás poměrně rozšířený názor, že Afričané migrují především do Evropy. Podle ní se ze zemí na jih od Nigérie stěhují lidé k Jihoafrické republice a na sever od Nigérie pak do vyspělých arabských zemí a do Evropy. „Zvláště Etiopané migrují do Saúdské Arábie, kde ale v poslední době už pro ně uzavřeli hranice a dokonce začali uprchlíky houfně vracet,“ doplnila ještě expertka na Afriku, která si přes všechna negativa černý kontinent celoživotně zamilovala.