Redakce ParlamentníchListů.cz má k dispozici signální výtisk knihy, takže přinášíme z publikace některé zajímavé střípky a útržky.

Jak uvádí sami autoři, primárním cílem publikace je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou. Dnešní migrační krize je dle nich vážnou a dosud „strašlivě podceňovanou krizí“. Kniha je prokládána vtipnými kresbami Jiřího Slívy.

Invaze barbarů a civilizační a kulturní regres

A hned na začátku knížky přichází velmi úderné prohlášení: „Jsme pevně přesvědčeni, že v případě současné migrační krize nejde pouze o jednu z mnoha krizí. Probíhající, ale bohužel ještě ani zdaleka nekulminující masivní migrační vlna je srovnatelná s dávnými invazemi „barbarských“ národů do antického světa. Ty pro tehdejší Evropu znamenaly dnes nepředstavitelnou destabilizaci existujících poměrů a tak rozsáhlý civilizační a kulturní regres, že si jeho překonání vyžádalo řadu staletí. Evropa se poté opakovaně musela bránit dalším podobným pokusům (Arabů, Mongolů, Turků) a mnohdy za cenu rozsáhlého utrpení a těžkých ztrát se až dosud vždy ubránila. I dnes jde o řádově srovnatelnou zásadní výzvu pro budoucnost Evropy (a českého státu).“

A ani další komentáře Weigla s Klausem nejsou zrovna politicky korektní: „Evropa – a hlavně ta její „integrovaná“ část – je prolezlá pokryteckým a překrouceným humanismem a dalšími podobnými myšlenkovými koncepty, z nichž za nejnebezpečnější považujeme módní, ale ve svých důsledcích sebevražedné ideologie multikulturalismu a humanrightismu. Ty navádějí milióny lidí k rezignaci na domov, vlast, národ a stát a k absolutizaci názoru, že migrovat je lidským právem (že je na migraci nárok a že z tohoto nároku automaticky plynou nároky další – včetně sociálního zabezpečení migrantů).“

Dnešní migrace není individuální imigrací jednotlivců, kteří hledali novou vlast a museli se asimilovat, ale podobá se prý organizovanému stěhování národů. Vlivná část evropských elit toto novodobé stěhování národů vítá a je připravena využít ho ve svůj prospěch a stojí za jeho prvotním impulsem.

Kosmopolitní intelektuálové, které nezajímají lidi

Migranti dle nich „asi vnímali signály z Evropy vycházející, všimli si různých izolovaných výroků, uvěřili bruselské propagandě o EU jako „zemi zaslíbené“, slyšeli o sociálním ráji, kde jsou peníze (resp. sociální dávky) volně pro každého k dispozici“.

„Korunu všem těmto dlouho vysílaným signálům nasadily německé politické špičky, Angela Merkelová a Joachim Gauck, kteří k pochodu migranty přímo vyzvali, evropští (bruselští či s Bruselem souznějící) politikové, kteří svému multikulturalismu a své nelásce k národním státům asi opravdu věří, papež František a jeho „Halíkové“, kteří pokrytecky hlásají zcela „unlimited“ milosrdenství, a v neposlední řadě evropští kosmopolitní intelektuálové se svým tradičním zájmem o vznešené abstraktní ideje, ale zároveň s totálním (téměř rousseauovským) nezájmem o konkrétní lidské osudy,“ říkají nemilosrdně Klaus s Weiglem.

Zaznívá varování, že u migrantů „v nemalém počtu případů jde i o explicitně promyšlený záměr svůj původní svět expandovat do světa nového a postupně tento svět přetvářet k obrazu svému. Toto přetváření sice nemusí být primárním záměrem každého prostého migranta, ale jistě ho mají v úmyslu na migraci napojení političtí či náboženští aktivisté světa, odkud se migruje“.

Tisíce a statisíce migrantů budou dle Klause a Weigla pro každou zemi ohromným břemenem a rizikovým faktorem destabilizujícím domácí poměry. Jde o organizovaný transfer statisíců lidí z utečeneckých táborů v Turecku – přes hranice osmi států – do Německa, „který je bez úzké součinnosti vlád všech těchto zemí neproveditelný“.

Náboženské právo šarí´a je integrální součástí islámu

Autoři upozorňují, že je hlavní ropné bohatství islámského světa soustředěno „v rukou fundamentalistických monarchií Arabského poloostrova, které ho využívají k šíření, celosvětové propagaci a podpoře islamistických idejí a hnutí“.

„Rozmachu islamismu v arabském regionu velmi napomohla agresivní politika Západu, který v pocitu triumfu po vítězství ve studené válce v podstatě převzal původně komunistickou ideu o potřebě násilné revoluční změny světa k lepšímu a vybral si k jejímu uskutečnění právě Blízký a Střední východ,“ tvrdí autoři.

Možnost integrace miliónů muslimů do evropské společnosti je dle autorů mizivá, „neboť tito lidé sem nepřicházejí proto, aby se stali Němci, Francouzi, Čechy či Švédy, nýbrž proto, aby mohli pokračovat ve svém dosavadním způsobu života, ale v Evropě v bezpečí a za vyššího materiálního standardu, než jaký mají doma. Toto bezpečí a tento materiální standard jim má – bez jakékoli jejich vlastní zásluhy – zajistit evropský sociální stát. Mají pocit – viz jejich chování v dnešních azylových centrech – že na to mají nárok.“

Klaus se znalcem Blízkého východu Weiglem se také zásadně vyjádřili k islámu: „Islám není pouze náboženství v tom smyslu, jak jej v Evropě na základě vývoje křesťanské tradice dnes chápeme. Je to široký komplex náboženských představ spojených s normami chování a fungování jednotlivce i společnosti. Náboženské právo šarí´a je jeho integrální součástí. Islám je univerzalistický a obsahuje v sobě nárok na ideovou prioritu a dominanci ve společnosti .“

Názor většiny občanů je elitami označován jako xenofobní, extrémistický, rasistický

V chudších státech EU podle Klause a Weigla hrozí, že sociální dávky pro migranty budou vyšší než starobní důchody, minimální mzda, rodinný příjem na hlavu, které mají pro svůj život k dispozici miliony normálních občanů těchto zemí.

Autoři hovoří i o tom, co říkal prezident Miloš Zeman na Albertově: „Názor evidentní většiny občanů, který je od názoru elit tolik vzdálen, je těmito elitami ve veřejném prostoru stigmatizován jako xenofobní, extrémistický, rasistický, ne-li fašistický. Je zesměšňován a vykazován ze slušné debaty. Otevřeně jej zastávat na politické scéně si dovolí pouze mimořádně stateční jedinci, nesystémové strany nebo silní národní lídři, schopní ustát dehonestační kampaně.“