„K domu vám vede děravá, hrbolatá silnice. Žijete šťastně, nebýt té silnice,“ začíná někdejší známý komentátor své vyprávění. V tu chvíli má prý občan několik možností. Třeba začít kříčet, že silnice je rozmlácená. Mnozí jej za to budou plácat po ramenou, jaký je hrdina, ale s opravou to dopadne prachbídně.

„Ze Zámku (myslím Kafkův) vám pošlou opraváře. Všichni úředníci se nechají vyfotografovat. Slíbí, jak bude silnice krásná a jak se o vás postarají. Výsledek? Silnice je děravější a hrbolatější,“ vypráví dále Komárek. Ale hned vedle ní se postaví nová, krásná a rovná, kam však mohou pouze úředníci se svými porsche a ferrari.

Druhá možnost je, že se s dalšími motoristy složíte a zaplatíte si cestáře. „Nechají si zaplatit dopředu a pak vám pošlou hezký pozdrav z Baham nebo Panenských ostrovů. Můžete se o své peníze soudit. Po deseti letech dostanou cestáři milost,“ popisuje smutně Komárek. Následně se pak prý cestáři začnou prohánět s úředníky po jejich privátní silnici.

Nakonec tedy zbyde jen třetí možnost - nešťastnou silnici sami svépomocí opravit. Ale ne jen vytloukat díry, ale udělat ji úplně novou - a lepší, než je ta vedlejší soukromá. „Jasně, máme všichni lepší práci. Málokomu se chce patlat ve špíně a v dehtu. Jenže když to neuděláme my, bude ta silnice čím dál děravější a hrbolatější,“ dobral se pointy.

Závěrem příběhu pak přidal Komárek osobní P. S.: „Měl jsem úžasné zaměstnání v úžasné partě lidí MF DNES. Bavilo mě to a baví. Bude se mi stýskat. Ale nedá se nic dělat. Obléknu montérky. Musíme to opravit.“