Vztahy Ruska a Ukrajiny hýbou celým světem. O jejich politických dějinách hovořil v sále olomouckého Arcidiecézního muzea přední odborník na problematiku Ukrajiny doktor Bohdan Zilynskyj. „Ukrajinsko-ruské vztahy procházely řadou etap, kde se jakoby v podobě vln střídaly postoje vstřícnější a více se distancující,“ zhodnotil historik.

„V podstatě všichni ukrajinští prezidenti a v jistém směru i svržený Janukovyč se snažili distancovat od všech snah, které by usilovaly o plné obnovení někdejšího sovětského státně-politického prostoru. Nejdál proklamativně a ne vždy šťastně co do praktických kroků zašel prezident Juščenko po `pomerančové revoluci` v roce 2004. Nedořešenost rusko-ukrajinského vztahu vykypěla tam, kde se začala probírat otázka, do jaké míry má Ukrajina usilovat o podepsání asociační dohody s Evropskou unií, což by znamenalo automaticky daleko větší vzdálení od postsovětského politického a ekonomického světa, než jaké kdy ve 20. století existovalo,“ dodal.

Nárok Ukrajinců na suverenitu je legitimní. Cesta ale bude složitá

Odborník se také vyjádřil k vyhrocení situace v posledních měsících. „To, že došlo k tak nečekaně drastickému lámání chleba nejprve na Majdanu a pak prostřednictvím skutečného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, který byl řešen Ruskem způsobem, jenž já osobně vnímám jako nepřijatelný, převedlo vztah do podoby, kterou si ještě před rokem nikdo nedokázal představit,“ popsal Zilynskyj s tím, že řešení problému je otázka, kterou si málokdo dokáže zodpovědět. Sám ale vidí šanci na dosažení ukrajinské suverenity. „Nedokážeme u letošního pokusu dohlédnout jeho šance na úspěch. Myslím si ale, že pokud národ usiluje o co největší míru suverenity, jeho nárok je legitimní, a přesto, že cesta bude složitá, výsledek voleb naznačuje, že je snad většina ukrajinského obyvatelstva přesvědčená o tom, že je tento pokus nutné dovést k úspěšnému konci,“ dodal.

I děti se dohadují o tom, zda byla Kyjevská Rus státem ruským či ukrajinským

Zilynskyj se soustředil také na velmi dávnou historii všech souvislostí. „Často jsou dějiny spojovány jen s nejnovějším časovým úsekem, ale to není správné, protože celý problém má daleko starší kořeny,“ vysvětlil a popsal jednotlivé etapy vývoje, které mají hned několik aspektů. Historik se věnoval také úplnému začátku vztahů z doby, kdy můžeme začít oba národy jako odlišné subjekty vůbec zaregistrovat, což je období Kyjevské Rusi.

„Vždy byl centrem tohoto státu Kyjev, dnešní hlavní město Ukrajiny. Tento východoevropský stát budí minimálně od 18. století polemiku u jeho následovatelů, ať už jsou to Ukrajinci nebo Rusové, o tom, který z těch národů má větší právo se k odkazu Kyjevské Rusi hlásit, a tento rozpor se promítá také do stanovisek historického povědomí většiny Rusů a Ukrajinců. Nesou v sobě určité znalosti ze škol a už mezi dětmi jsou vedeny spory, zda byla Kyjevská Rus státem ruským či ukrajinským,“ uvedl Zilynskyj s tím, že problém sice lze takto stavět, ale není možno na něj odpovědět, protože tato otázka je mimo realitu. „Pojmy ruský a ukrajinský, tak jak je známe dnes, tehdy neexistovaly,“ dodal.