První letošní přehled mediálních zajímavostí věnuje Petr Žantovský především informacím, které se objevily na internetu. „Budu to teď činit častěji. Už proto, že nás před nimi varuje naše nová Hlavní správa tiskového dohledu, abych tak řekl, neboli onen nový útvar na Ministerstvu vnitra, ať už mu budeme říkat ČÚTI, FÚTI jako pan prezident nebo ho budeme označovat jinými názvy, které ten cenzorní úřad v historii měl. Mně se tedy nejvíc líbí ta Hlavní správa tiskového dohledu nebo Ústřední publikační správa, která navazovala na tu předchozí,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský, co mu pro nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra připadá nejtrefnější.

Připomíná, že zmíněná Hlavní správa tiskového dohledu, respektive Ústřední publikační správa, byly jednoznačnou cenzurou, ale předběžnou, nikoli následnou. „Následná byla potom FÚTI. Tady to začíná jako následná cenzura, tedy likvidací a kriminalizací nepohodlných autorů a textů a potom se z toho vyvine cenzura předběžná. To znamená, že někde bude sedět nějaký poměrně větší úřad, ne těch nynějších dvacet lidí, a bude zkoumat všechny materiály. Aspoň oni si myslí, že je to možné. Já si myslím, že to možné není, ale asi si to někdo představuje, že budou zkoumat veškeré materiály, které než půjdou mezi veřejnost, tak je prozkoumají, zda jsou dostatečně státně pravdivé, nebo nejsou dostatečně státně pravdivé,“ vysvětluje mediální odborník.

Vzor pro ministerstvo pravdy si Chovanec mohl vzít na Ukrajině

„Pro ten útvar pro boj s dezinformacemi se docela ujal název ministerstvo pravdy, i když já bych spíš razil podle vzoru Grahama Greena termín ministerstvo strachu,“ připomíná Petr Žantovský román Ministerstvo strachu významného britského spisovatele dvacátého století.  „Minimálně to hodlá zřejmě ministerstvo v občanech vyvolávat. Ale to je jen terminologická banalita, držme se toho nejčastěji používaného ministerstva pravdy. Je to hezký výraz, konec konců si určitě vzpomeneme, že to není poprvé, kdy někdo něco takto nazval,“ poznamenává mediální analytik, přičemž nemusíme nijak daleko do minulosti.

„Poprvé to bylo loni zjara, někdy v dubnu nebo v květnu, kdy ukrajinské ministerstvo kultury ve spolupráci s tamní tajnou službou sestavilo seznam asi dvou set padesáti umělců, jejichž prezentace by byla nevhodná pro občany Ukrajinské republiky. Ocitli se mezi nimi i lidé mimo Ukrajinu a mimo Rusko, jako třeba Gérard Depardieu nebo Steven Seagal a další, kteří projevovali sympatie třeba k Putinovi nebo k jiným mimoukrajinským fenoménům. Tak tehdy ukrajinští novináři, takoví ti svobodomyslnější, to ministerstvo kultury nazvali ministerstvem pravdy. Takže není to úplně poprvé, kdy takový úřad vznikl,“ odkazuje Petr Žantovský, kde má ministr vnitra Milan Chovanec se svým útvarem vzorové předchůdce.

Lidé ve vysokých funkcích by neuspěli ani v Prdelovicích nad Úslavou

A začíná článkem, který se pod titulkem „´Orwellovské ministerstvo pravdy´ prohrálo svůj boj, než začalo. Přišlo pozdě a je zbytečné“ objevil na serveru Hospodářských novin ihned.cz a je pod ním podepsán IT expert Michal Valášek. „Je to docela pěkný článek, jen bych polemizoval s druhou částí titulku. O tom píše pan Valášek hned v úvodu, kde tvrdí, že Česká republika čelí informační válce již několik let, ale to nebezpečí ruské propagandy dlouhodobě ignoruje a teď teprve se zmohla na vytvoření nějaké reakce. Podle pana Valáška je to tedy problém v načasování. S tím samozřejmě nesouhlasím, protože si myslím, že je tady vytvořen úřad proti nikomu, respektive že je spíš proti vnitřnímu nepříteli než čemukoli jinému, co si dali do názvu,“ míní mediální odborník.

Zaujalo ho, co Michal Valášek píše o smyslu Centra proti terorismu a hybridním hrozbám: „Problémem centra je, že dělá práci někoho jiného a léčí toliko symptomy místo příčin. Vysvětlovat a komunikovat s občany, to není práce vnitráckých úředníků, ale politiků. Od toho jsme si je zvolili, za to jsou štědře placeni.“ Autora oceňuje i za další část textu: „Česká politika bohužel dospěla do takového stadia, že vysoké posty zastávají lidé, kteří by se za normálních okolností se svými rétorickými a komunikačními dovednostmi neměli šanci dostat ani do obecního zastupitelstva v Prdelovicích nad Úslavou. Většina prohlášení Bohuslava Sobotky není srozumitelná snad nikomu, s možnou výjimkou jeho podobně postižených kolegů, rozhodně ne běžným voličů.“

Zemanův Koniáš je nadsázka, ale útvar na vnitru charakterizuje trefně

Michal Valášek uzavírá článek hezkým konstatováním: „Snad v realistickém náhledu na své schopnosti, snad ze zoufalství, snad ze zvyku se česká politická reprezentace k problému postavila způsobem pro ni zcela typickým: stvořila ouřad. Ouřad, který svou válku prohrál ještě před první bitvou.“ Petr Žantovský považuje za velmi cenné, že se takový hlas ozývá i z tábora lidí, kteří v zásadě souhlasí s pseudoteorií těch takzvaně hybridních hrozeb a s tezí o tom, že nás tady propagandisticky válcuje ať už Kreml nebo kdokoli jiný. „Koneckonců tomu táboru není úplně vzdálen ani známý novinář Daniel Kaiser, který prošel všemi možnými i prestižními médii, Lidovými novinami a tak dále. A nyní na serveru Echo24.cz napsal hezkou úvahu na téma ‚Ministerstvo pravdy ČR v embryonální fázi‘,“ přechází mediální analytik k dalšímu zajímavému textu.