První letošní přehled mediálních zajímavostí věnuje Petr Žantovský především informacím, které se objevily na internetu. „Budu to teď činit častěji. Už proto, že nás před nimi varuje naše nová Hlavní správa tiskového dohledu, abych tak řekl, neboli onen nový útvar na Ministerstvu vnitra, ať už mu budeme říkat ČÚTI, FÚTI jako pan prezident nebo ho budeme označovat jinými názvy, které ten cenzorní úřad v historii měl. Mně se tedy nejvíc líbí ta Hlavní správa tiskového dohledu nebo Ústřední publikační správa, která navazovala na tu předchozí,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský, co mu pro nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra připadá nejtrefnější.

Připomíná, že zmíněná Hlavní správa tiskového dohledu, respektive Ústřední publikační správa, byly jednoznačnou cenzurou, ale předběžnou, nikoli následnou. „Následná byla potom FÚTI. Tady to začíná jako následná cenzura, tedy likvidací a kriminalizací nepohodlných autorů a textů a potom se z toho vyvine cenzura předběžná. To znamená, že někde bude sedět nějaký poměrně větší úřad, ne těch nynějších dvacet lidí, a bude zkoumat všechny materiály. Aspoň oni si myslí, že je to možné. Já si myslím, že to možné není, ale asi si to někdo představuje, že budou zkoumat veškeré materiály, které než půjdou mezi veřejnost, tak je prozkoumají, zda jsou dostatečně státně pravdivé, nebo nejsou dostatečně státně pravdivé,“ vysvětluje mediální odborník.

Vzor pro ministerstvo pravdy si Chovanec mohl vzít na Ukrajině

„Pro ten útvar pro boj s dezinformacemi se docela ujal název ministerstvo pravdy, i když já bych spíš razil podle vzoru Grahama Greena termín ministerstvo strachu,“ připomíná Petr Žantovský román Ministerstvo strachu významného britského spisovatele dvacátého století.  „Minimálně to hodlá zřejmě ministerstvo v občanech vyvolávat. Ale to je jen terminologická banalita, držme se toho nejčastěji používaného ministerstva pravdy. Je to hezký výraz, konec konců si určitě vzpomeneme, že to není poprvé, kdy někdo něco takto nazval,“ poznamenává mediální analytik, přičemž nemusíme nijak daleko do minulosti.

„Poprvé to bylo loni zjara, někdy v dubnu nebo v květnu, kdy ukrajinské ministerstvo kultury ve spolupráci s tamní tajnou službou sestavilo seznam asi dvou set padesáti umělců, jejichž prezentace by byla nevhodná pro občany Ukrajinské republiky. Ocitli se mezi nimi i lidé mimo Ukrajinu a mimo Rusko, jako třeba Gérard Depardieu nebo Steven Seagal a další, kteří projevovali sympatie třeba k Putinovi nebo k jiným mimoukrajinským fenoménům. Tak tehdy ukrajinští novináři, takoví ti svobodomyslnější, to ministerstvo kultury nazvali ministerstvem pravdy. Takže není to úplně poprvé, kdy takový úřad vznikl,“ odkazuje Petr Žantovský, kde má ministr vnitra Milan Chovanec se svým útvarem vzorové předchůdce.

Lidé ve vysokých funkcích by neuspěli ani v Prdelovicích nad Úslavou

A začíná článkem, který se pod titulkem „´Orwellovské ministerstvo pravdy´ prohrálo svůj boj, než začalo. Přišlo pozdě a je zbytečné“ objevil na serveru Hospodářských novin ihned.cz a je pod ním podepsán IT expert Michal Valášek. „Je to docela pěkný článek, jen bych polemizoval s druhou částí titulku. O tom píše pan Valášek hned v úvodu, kde tvrdí, že Česká republika čelí informační válce již několik let, ale to nebezpečí ruské propagandy dlouhodobě ignoruje a teď teprve se zmohla na vytvoření nějaké reakce. Podle pana Valáška je to tedy problém v načasování. S tím samozřejmě nesouhlasím, protože si myslím, že je tady vytvořen úřad proti nikomu, respektive že je spíš proti vnitřnímu nepříteli než čemukoli jinému, co si dali do názvu,“ míní mediální odborník.