„U nás je mediální manipulace tak přehnaná, že působí v mnohém komicky a kontraproduktivně. Nejnebezpečnější formou propagandy a vymývání hlav je, když manipulátorům už nestačí jen vám vnutit interpretaci určitých jevů, ale oni vám vnucují i  témata a jejich samotný výběr. Máte pocit, že teď je něco aktuální, ale jen proto, že oni se sešli na poradě a řekli si, o čem se nyní  budete bavit. Udělal jsem si několikrát analýzu blogů na velkém českém serveru iDnes.cz. Díval jsem se na témata, která si ti nezávislí blogeři sami zvolili. V jednom případě to bylo sedmdesát a v druhém osmdesát dva procent témat, která přinesl iDnes.cz. Blogeři se předháněli v nezávislém slovníku, jak jdou těm věcem na dřeň, jak se nebojí použít ostřejší slovo. Vůbec si přitom neuvědomovali, že jim téma i okruh, kam se dívají, bylo vlastně nenápadně vnuceno. Oni si mysleli, jak jsou strašně nezávislí, ale vlastně byli v roli žáků, kteří píší slohové cvičení zadané panem učitelem,“ podělil se o zkušenost se svým průzkumem Ladislav Jakl.

Líní, nevzdělaní a povrchní novináři

„Dávno nejsem tak naivní, abych si myslel, že je možné média nějak změnit. Ani si nemyslím, že je třeba používat nějaké ďábelské nástroje k nastavení určitého klimatu v médiích. Novináře není třeba nějak podplácet. Myslím si, že ve své většině jsou velmi líní, nevzdělaní a povrchní. Je velmi snadné vyvolat určitou atmosféru, kdy se vyhrnou jako smečka psů za jednou kostí. Stačí přes některé populárně vděčné mazlíky přinést nějakou myšlenku, informaci, kterou z lenosti a stádnosti od sebe všichni opisují,“ pokračoval Jakl.

Fluktuace v médiích a síla propagandy

Dále připomněl, že je v médiích velká fluktuace. Novináři projdou třikrát, čtyřikrát do roka různými redakcemi. Samozřejmě, že píší stále více méně stejně. Proto také média nemají nějakou tvář, vyprofilovaný pohled na svět. „V tomto jsem velmi skeptický a myslím si,  že vyvolat nějakou vlnu včetně jednostranné propagandy o Ukrajině, je strašně jednoduché. Když se mne někdo zeptá, co dělat s beznadějí novin, působením propagandy, tak já na to vždy odpovídám stejným způsobem. Síla propagandy je přímo závislá na míře, jak jsou lidé schopni médiím věřit. Pokud jim budou věřit, tak bude mít propaganda naprostou nadvládu nad člověkem a její vliv bude všudypřítomný. Když ale lidé začnou získávat odstup od toho, co se na ně hrne, tak může být vše jinak. Stačí k tomu nebrat dodávané informace v prvním plánu a sám sebe se vždycky zeptat: 'Proč mi to říkají? Proč mně to říkají takhle a proč právě teď?' Potom si člověk může udělat vlastní úsudek a sám pro sebe konstatovat, že si do nás mohou hustit, co chtějí, my se tomu budeme smát a je to bude stát prachy,“ nastínil možný postup získávání vlastního úsudku Jakl.

Hned vzápětí ale také připustil, že jemu samotnému konkrétně, co se týká posledních událostí na Ukrajině, už zprávy z českých médií nestačily, protože se sem mnohé z podstatných informací vůbec nedostaly. „Z toho důvodu jsem začal více hledat a získávat z alternativních zdrojů ze světa,“ řekl Jakl.

Role zájmových skupin

„Společenský vývoj můžeme chápat jako spoustu her, které jsou propletené. Některé z nich jsou nepodstatné a jiné dominantní. Mě samotného by zajímalo, kteří hráči jsou v té hře, která je v současné době nejdůležitější. Jestli je reflektovaná, jestli jsou tam zformulované zájmy, jestli je tam nějaký plán, scénář a podobně, jestli se to už tak nevymklo z rukou. Zda zájmové skupiny, které mají největší vliv, už jen nevytváří konflikty, aby se vše přikrylo, a nikdo nedokáže domyslet, jak to půjde dál,“ položil otázku Radim Valenčík.

„I autoři a šiřitelé nejslavnějších spikleneckých teorií jsou sami vědomě šiřiteli jedné věty, která jejich vztah ke světu staví trošku na hlavu, když i oni říkají: 'Žádný scénář nikdy nevyjde.' A tak nějak to bude. Scénářů bude hodně a žádný z nich nevyjde. Tato hra se ale hraje v různých patrech. Jsou velcí globální hráči s obecními zájmy a do toho vstupují menší hráči, kteří mají hodně konkrétní zájmy týkající se například ceny jednotlivých komodit,“ navázal na kolegu Jakl.

Babišova partička 

Dle Jakla je v České republice velký problém v nečitelnosti. Zatímco ve velkých demokraciích jsou dresy hráčů patrnější i v médiích. „U nás si každý říká: Je to v té Mafře Babišova vůle, nebo tam proti vůli Babiše tahá za nitky ještě někdo? Jsme malý rybníček, kde se nepodařilo zpřehlednit mediální ani politické hřiště. Doba, kdy jsme tady měli nějaké přehledné politické spektrum na nějaký čas, skončila. Tak se dnes snáze manipuluje lidem a prosazují se brutální skupinové zájmy. Dnes má v politice největší preference strana, která není žádná strana, a já nemám žádné tušení, co bude v Evropském parlamentu jejich člověk dělat. Tím pádem ho nemůžu ani kontrolovat a konfrontovat. A to se netýká jen Babišovy partičky,“ připomněl jeden z problémů české politické scény, která má vazbu na média, Jakl.

Zrušit Českou televizi

„Nedělám si iluze, že tady může vzniknout nějaké nové médium s vyšší mírou objektivity. Ambice, že se to někde bude dělat objektivně, není splnitelná a možná ani není správná. Správná ambice je dodat do jednohlasného choru nějaký jiný akord, který tam chybí. Když v ČT občas pronikne nějaký jiný hlas, tak to pronikne a osvěží. Doufat, že budu mít na nějaké medium spolehnutí, tak to nebude asi nikdy,“ mínil Jakl. Zatímco Radim Valenčík v závěru diskuze připomněl jeden z pořadů České televize, který byl dobrý a objektivní, jeho oponent se rázně ohradil: „Českou televizi zrušit! Nevidím žádný důvod k její existenci,“ uzavřel debatu Jakl.

Celá debata k vidění níže

Pár slov o projektu

V Debatním klubu již hovořila řada renomovaných odborníků a známých osobností. Mimo jiné ekonom Pavel Kohout, politolog Daniel Solis, novinář Erik Best, advokátka Hana Marvanová, ekonomka Ilona Švihlíková, politolog Lukáš Jelínek a řada dalších.

Debatní klub je pravidelně k vidění na serveru YouTube a také na webu tohoto projektu. Jeho zakladatel Alexandr Vojta o něm ParlamentnímListům.cz prozradil: „Rozhodli jsme se soukromou debatu v jisté transformované podobě uvést před naše diváky a pokusit se tak debatě vrátit její rozměr a smysl. Součástí formálních postupů našich debat je i neformální interview, které se debatou prolíná,“ vysvětlil Vojta s tím, že debatéři mají možnost se na tématech předem dohodnout.

Jedinou podmínkou účasti v debatě je podle něj akceptování právního rámce ČR a ovládání českého nebo slovenského jazyka na srozumitelné úrovni. V případě cizojazyčných účastníků debaty je pak nutná shoda na dorozumívacím jazyku.