Právě před rokem se skupina volyňských Čechů obrátila na vládu, parlament a prezidenta s žádostí o přesídlení do země svých předků. Žádost byla formulována způsobem, jakým se dnes texty nepíši: byla řeč hodně o minulosti, ale i přítomnosti. Ta minulost byla hodně spjata s ruskou říší, ta současnost s novou Ukrajinou. Na Ukrajině, navzdory tomu, co se kde píše, běží už druhý rok válka: a týká se všech mužů, neboť šest Porošenkových mobilizací se týká všech mužů s výjimkou kojenců.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek společně s ministrem vnitra Milanem Chovancem (oba ČSSD) se před rokem shodli, že žádost neodpovídá jejich politickým preferencím a víceméně celou záležitost smetli ze stolu. Po dlouhých peripetiích, dohadech a nejasnostech, se nakonec chopil iniciativy na podzim, hned po summitu v Normandii, prezident Miloš Zeman.

Doporučil koordinaci dvou ministerstev, a vyslovil se pro kvalitu života našich krajanů, kteří jsou vystaveni poměrům, o nichž se nám nezdá. Reakce zejména ministra vnitra Chovance byla vstřícná, dokonce i ministr zahraničí Zaorálek takticky pronesl něco o potřebě revize tématu

To, co se ale málo objevuje, spočívá v politice ústupků a malých schválnostech. Úředníci vnitra ustavili pod kuratelou ministerstva zahraničí jakýsi pojízdný konzulát, a to v Oděse, odkud získali Češi, kteří doložili původ, v urychleném režimu doklady. Část kritiky v dopise se snáší na tento postup, který zvýhodňuje obyvatele postižené válkou, ale ve své podstatě se nezabývá meritem věci. Oděsa se totiž připojila jako poslední k výzvě ze Žitomíru, a navzdory bohatství této části Ukrajiny byli českými orgány vyhodnoceni jako nejlépe kompatibilní.

Zástupkyně volyňských Čechů s dopisem pro prezidenta Zemana (Foto: Jakub Motejzík)

Intervence u poradce prezidenta, ředitele politického odboru Hynka Kmoníčka, vypadá nadějně, neboť právě Kmoníček patří k lidem s velkým záběrem a kvalitou hodnocení. Byl to právě on, který dokázal již dříve formulovat tezi, jež se později objevila i u prezidenta, že být Čechem není limitováno ůzemím.

Každá hra má ale svoje pravidla. Zamini zatím hraje na čas, ale lidé na Ukrajině, jež prochází bolestivým procesem transformace, jsou stále ve válce. Pro české byrokraty je ale stále více válek, každá z nich má svoje želízko v ohni. Otevře-li se nový pojízdný konzulát v metropoli Kyjev, bude to velký průlom. Bude u toho i současný velvyslanec Počuch?

Koho ale bude zachraňovat arcidiecézní charita, smluvní sociální partner, jež má nějakou čtyřicítku oděsanů ve svém hotelu nedaleko Písku v Červené nad Vltavou? Z jaké války? Podle jaké expertízy? Ze zamini, vnitra nebo Hradu?

Autor: Jakub Motejzík