Je to pár dnů, co jsme mohli v některých médiích zaznamenat oslavy osmdesátin bývalé ministryně zahraničí USA Albrightové. Obecně podlézavé komentáře ve stylu pražské kavárny by mohly vzbudit dojem, že se jedná o sympatickou babku, která nezištně celý život konala dobro a do naší země ji táhne láska k českému lidu. Ovšem v mnoha zemích je názor zcela opačný, takže nezaškodí i jiný než oficiálně nakomandovaný globalistický a multikulturní pohled v rozporu s propagandou šířenou českými médii posluhujícími cizím zájmům.

Bývalá Marie Jana Körbelová, nikoli Korbelová (rodina si účelově upravila jméno až po druhé světové válce) slavila a přijímala gratulace na českém zastupitelském úřadě ve Washingtonu. Namístě je otázka, proč si soukromá osoba dělá slavnost na našem velvyslanectví? Je to evidentní doklad dlouholetého úpadku české diplomacie, zvláště pod vedením současného eurosocialistického ministra, který působí dojmem člověka měnícího názor podle situace a sloužícího spíše Bruselu, Berlínu a Washingtonu než své vlasti. Vlastně je namístě otázka, zda se ještě jedná o českou diplomacii a českého ministra.

Pravděpodobně hlavním gratulantem byl bývalý velvyslanec USA v Praze Schapiro, který v době výkonu funkce proslul výrazně nediplomatickými, možno říci protičeskými aktivitami. Za něco takového se velvyslanci odvolávali z funkce. Naše(?) ministerstvo zahraničí ani nemrklo. Tak jako Schapiro se nechovali ani německý velvyslanec v červnu 1941 v Moskvě a japonský v prosinci téhož roku ve Washingtonu. Zajímavé je, že Schapiro, který má tak velký odpor k většině českého národa a jeho řádně zvolenému prezidentovi, zůstal v Praze. Předpokládám, že proto, aby dále škodil a spolupracoval s lidmi, kteří by nejraději viděli naši republiku jako rozkrádanou islamizovanou kolonii prolezlou korupcí a válčící s Ruskem a Čínou.

Před prezidentskými volbami 2013: Schwarzenberg je báječnej člověk

Dalším význačným gratulantem, hluboce ohnutým v pase, byl předseda výboru Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti Benešík, reprezentant KDU-ČSL. Tomu se vcelku nelze divit, neboť KDU-ČSL a její klony TOP 09 a STAN jsou kromě zelených hlavními nositeli protinárodní ideologie multikulturalismu a pokryteckého podlézání cizáckým zájmům, počínaje sudeťáky. To vše je základ pokrytecké ideologie takzvané pražské kavárny. Zde velmi dobře vidíme ostudnou destrukci křesťanských církví a odklon dříve křesťanských stran od křesťanství, protože to bylo ve své ryzí evropské podobě patriotické, tedy vlastenecké. Nejlépe je to definováno Chateaubriandem v knize Duch křesťanství.

O přízeň Madly soupeřil rovněž poslanec za ANO Šrámek. Zde vidíme zásadní rozpor hnutí ANO. Na jedné straně zakladatel ANO, velkopodnikatel Babiš, který se společně s prezidentem Zemanem stal v současné době cílem soustředěného nenávistného útoku nezištných vlastenců z takzvané pražské kavárny, k nimž se v současnosti přidala rovněž většina vedení ČSSD a částečně bohužel i ODS. Na druhé straně vidíme značnou část vedení a členské základny ANO, kterou tvoří přeběhlíci z ODS, TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD, přičemž si můžeme připomenout jména Telička, Jourová či Zlatuška, na něž po volebním debaklu před čtyřmi roky nezbyla koryta. Pod vedením Stropnického či Krnáčové samí reprezentanti pražské kavárny.

Jak potom můžeme důvěřovat takové politické straně a jakou má její šéf v takovém kavárenském spolku oporu? Není to vše jen obrovská komedie? V současné bitvě české politiky plné špíny přepírané v protinárodních médiích se jeví jako lepší strana pan Babiš bez ohledu na propagandu většiny médií. Proto by mne opravdu zajímalo, jak ho oddělit od jeho protinárodních kavárenských partajníků, na něž se může spolehnout jako Caesar na Brutta a jimž nikdo rozumný nemůže věřit ani pozdrav.

Pánové se ve Washingtonu předvedli dárky. První bylo srdce z rubínů ve stylu Václava Havla. Rudé srdce pro Madlu, známou jako „krvavá“ díky vraždění civilistů na Balkáně letectvy NATO, to je opravdu vhodný dárek. Šrámek přivezl z Plzně medaili generála Pattona.