G20 tvoří 19 států, konkrétně Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Německo, Rusko, Turecko, Saúdská Arábie, Spojené státy americké, Velká Británie a Evropská unie. Má se jednat o nejvyspělejší světové ekonomiky. Otázkou je, co tam dělá Saúdská Arábie, která žádnou ekonomiku nemá, o globální podpoře islámského terorismu nemluvě. Čerpání ropy pomocí cizích technologií a cizích odborníků a její prodej s pomocí cizích nadnárodních korporací lze sotva označit za ekonomiku. Totéž platí pro Jihoafrickou republiku, kde, pomineme-li sílící genocidu bělochů, dochází ke stále většímu ekonomickému propadu a situaci zachraňuje pouze těžba nerostů a diamantů. Navíc byla rovněž přítomnost EU, protože to není žádný stát a její ekonomika se opírá především o Německo, které je tak zastoupeno dvakrát. To by se mohly zúčastnit i Africký národní kongres, nebo BRICKS. Zároveň nelze přehlédnout, že z 19, či spíše 18 nejvyspělejších ekonomik je pouze pět z Evropy, přičemž EU se snaží Rusko z Evropy vytlačit. A z těch EU evropských se Francie a Itálie potácejí v hospodářských problémech a Německo, Francie, Itálie i Británie v hlubokých společenských problémech daných takzvaným multikulturalismem, genderismem, terorismem, sociálním parazitováním, odbouráváním svobody občana a islámskou invazí.

Konec postrkování trpaslíků a nástup velkých hráčů. Summit G20 se mohl klidně jmenovat Summit G4, protože na něm rozhodovaly Čína, Německo, USA a Rusko. Ostatní tam byli jen do počtu. Představy Polska, nebo Turecka, že budou jakýmisi dalšími velmocemi, jsou zcela mimo realitu. Ukrajina zůstala okrajovým tématem a nikdo odtamtud nebyl pozván. Obzvláště komicky z tohoto hlediska vypadají názory Michaela Kocába ve výtvoru Několik vět 2017, kde jako reprezentant pražské havlérky nenávratně mizející v minulosti volá po rozhodujícím posílení naší pozice v EU. V Hamburku by Kocáb se svojí partou mohli mávajíce tibetskými vlajkami zaujmout rozhodující pozici tak nanejvýš při čištění záchodů po velkých hráčích. Přitom by mohli u pisoárů rozdávat letáky o morálce a dodržování lidských práv v Číně. Pro případ, že by prezidentovi Si Ťin-pchingovi, kterému všichni kromě Trumpa podlézali (Merkelová otevřela v Berlíně čínské reklamní Panda centrum za 10 milionů eur), došel toaletní papír.

Nejdůležitější osoby summitu byli Putin, Si Ťin-pching, Trump a Merkelová. Ostatní prakticky nebyli vidět, včetně reprezentace EU, což jen dokazuje úroveň a úlohu EU. Rozhodujícími postavami však byli pouze Si Ťin-pching jako velká ekonomická jednička a Putin, který dokázal udržet pozice a měl pravděpodobně nejlepší rozhled a kontrolu situace. Merkelová nevybojovala vlastně vůbec nic a migrační krize jako hlavní bezpečnostní a ekonomický problém globálního charakteru byla odsunuta na vedlejší kolej.