Listopad 1989 byl podle Jakeše spíše souhrou náhod, kdy se skupině komunistů zvrtl puč proti vedení strany. „Jmenovitě to byli generál Alojz Lorenc (tehdejší šéf StB - pozn.red.) a Rudolf Hegenbart. Jenže se jim to vymklo. Chamtivost po moci otevřela cestu ke státnímu převratu,“ myslí si dnes Jakeš.

Kromě toho prý ve straně byla řada „kohoutů“, kteří toužili být generálním tajemníkem. Ladislav Adamec, Miroslav Štěpán, rovněž Lubomír Štrougal, který se prý nikdy nesmířil s tím, že se v roce 1987 dostal do čela strany Jakeš a ne on.

„Listopad zinscenovala StB. Žádní disidenti - Havlové, Vondrové - na tom nemají zásluhu, ti jen převzali moc. A stejně se museli opírat o komunisty. Bez Čalfy by nebyli s to nadiktovat ani jedno vládní usnesení,“ mává rukou. Čalfa se podle něj dal cele do jejich služeb, dokonce brutálně zastrašoval poslance, aby zvolili Havla prezidentem.

Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti politického a společenského života bilancují 25 let od Listopadu '89

Před listopadem prý komunisté opozici, reprezentované Chartou 77, nepřikládali velký význam. „To bylo tisíc šest set lidí, jejichž základnou byl zahraniční rozhlas,“ vzpomíná. „U nás žádná reálná opozice nebyla, to byli takoví žvanilové, kteří se nechali živit ze západních peněz, scházeli se a dělali šum za pomoci cizího rozhlasu,“ dodává Jakeš. Význam odmítá přikládat i skupině ekonomů z Prognostického ústavu. „Dokonale si prostudovali kapitalismus, druzí houby věděli, a pak tady s těmi svými moudry byli jako králové. To oni po listopadu nastolovali kapitalismus se všemi jeho krásami,“ připomíná.