Sládek v obsáhlém komentáři shrnuje svoji životní dráhu poté, co v devadesátých letech opustil poslaneckou lavici. Uvádí, že kromě jiného napsal další knihu, popral se s rakovinou a starostoval brněnské městské části Útěchov. Dle svých vlastních slov měl i možnost trochu zmoudřet.

Po celou dobu však prý nebyl lhostejný k tomu, co se kolem děje. S hrůzou tak sledoval strmý úpadek naší politické reprezentace. „Do vedení země se dostávají stále horší a horší osoby, které by se v době mého působení v Parlamentu nedostaly ani na kandidátní listinu,“ míní ex-politik, podle něhož navíc dnešní politická garnitura jen opakuje to, co sám říkal před mnoha lety.

„Tehdy bylo možné využít nástupní pozice České republiky a tehdy relativně stabilní mezinárodní situace k upevnění postavení naší země. Mohli jsme být na tom podstatně lépe než dnes,“ upozorňuje Sládek, který si tak trochu připadá jako před listopadem 1989.

„Ve vedení země jsou evidentně neschopní a bojácní přisluhovači cizích zájmů. A na tom nezmění nic ani občasný výkřik do tmy, který stejně ani do Bruselu nedolehne. Lidé jsou nespokojeni. A již jsou zde opět dříve sametoví, dnes samá politická korektnost a tolerance, vnucující lidem, co si mají myslet, jak se mají chovat a především, že mají s otevřenou náručí vítat ty, kteří přišli naši zem vysát a nás zlikvidovat,“ nastínil Sládek současnou situaci v České republice.

Ex-politik je přesvědčen, že je jeho povinností se znovu ozvat. „Nemohu a nechci stát stranou v době, kdy je v sázce budoucnost především našich dětí, naší kultury a odkazu všech minulých generací tvořících historii našeho národa,“ konstatuje s tím, že nepřichází s ničím novým. Jen navazuji na svůj předchozí program, který prý bohužel nebyl realizován. Ku škodě celé země.

Včera vpodvečer Sládek na svém facebookovém profilu zveřejnil svůj pohled na vzpomínkové akce, které se v Praze konaly při příležitosti výročí 17. listopadu. Nejprve však podotkl, že je dnes velmi populární a snadné se vézt na vlně protiimigračních nálad. „Když jsem před dvaceti lety varoval před tím, že když to takto půjde dál, bude průměrný Čech nebo Moravan tmavé barvy pleti a kudrnatých vlasů, nenašel se mezi dnešními ‚po boji každý generálem‘ ani jediný, který by tehdy řekl, ‚on má pravdu‘. Ani jediný. Naopak titíž mně spílali do fašistů, rasistů a lůzy. Dnes otočili stejně jako ti, kdo nás zavlekli do Evropské unie a dnes jsou jejími největšími kritiky,“ nebral si Sládek servítky se současnou politickou garniturou.

Ex-politik pokračoval tím, že ho šokovalo, když se v úterý na Národní třídu dostavil ministr financí Babiš, aby se poklonil památce sedmnáctého listopadu. Dle Sládka je do nebe volající, že se komunista a estébák nerozpakoval prohlásit, že bychom měli být vděčni za sedmnáctý listopad, že nám přinesl demokracii a svobodu. „Podle mého názoru to byl jen další důkaz toho, že listopad ´89 byl jen podvodem, který umožnil komunistickým funkcionářům zmocnit se obrovských majetků. Taková nehorázná drzost a taková hloupost lidí, kteří něco takového volí za jednu zrecyklovanou koblihu. To je již do nebe volající,“ zlobí se Sládek.

Ve svém shrnutí se Sládek dotkl i Albertova, kde prý zcela náhodou vešel doprostřed davu sluníčkářů a měl tak možnost se na vlastní oči a uši přesvědčit, jak to mají ve skutečnosti s tolerancí a multikulturalismem. „Ti, co mají plná ústa tolerance a vítají přivandrovalce, jsou nebezpečné, až psychopatické osoby, které by mne, nebýt zákroku policie, zlikvidovaly ihned, jak jsem se objevil. Ne odpůrci přivandrovalců, ale jejich podporovatelé jsou netolerantní, násilničtí a všehoschopní,“ říká Sládek.

Zarazila ho však spíše slova, která tam prý lámanou češtinou předčítal jakýsi „student ze Sýrie“. „Kromě toho, že nám, občanům České republiky, spílal, pronesl pamětihodný výrok. ‚Z bílé barvy pleti se stalo privilegium. A bílí by se měli za to stydět.‘ To bylo šokující prohlášení. A já odpovídám zcela otevřeně. Je nás sice málo, ale jsme zde doma a jsme skutečně bílí. Pokud to někomu vadí, nemusí tady s námi být. Pokud nám někdo závidí naši barvu pleti, jsou dnes již i medikamenty a postupy medicínské, které dokáží i z černocha udělat takřka bělocha. I když to nikdy není ono,“ konstatuje Sládek.