Předseda Republikánů proslul velmi ostrým slovníkem na adresu politických oponentů i některých skupin obyvatel. Společnost se mu podařilo rozdělit i v otázce pohledu na sudetské Němce. Sládkův kolega, poslanec Jan Vik, byl dokonce vydán k trestnímu stíhání poté, co nechal vytisknout 1 milion letáků, nazývaných „Informace spolkové vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmannschaftu.“ Letáky měly v Češích vyvolat dojem, že tehdejší německý kancléř Helmuth Kohl doporučuje volit ODS a ČSSD, protože tyto strany umožní návrat sudetských Němců do Česka, včetně navrácení jejich majetků. Vik byl za toto jednání zbaven imunity a Sněmovna jej vydala k trestnímu stíhání. Brzy nato ovšem obhájil poslanecký mandát a tím imunitu opět získal, podruhé už jej poslanci vydat odmítli. Ale nepředbíhejme…
Předchozí řádky slouží pro vykreslení atmosféry, ve které se Sládek 15. srpna 1995 vydal do ateliéru České televize. Ta ostatně Sládka na začátku relace uvedla následujícími slovy: „po pochodech sládkovců Prahou s hesly ‚Vládu naházíme do Vltavy‘, útocích v parlamentu na Václava Havla v den jeho prezidentské volby, výtržnostech na hřbitově v Terezíně, nebo při oslavě 28. října se tedy jedná o další velice kontroverzní akci parlamentní strany SPR-RSČ,“ s poukazem právě na Vikovu letákovou akci.
Chovají se Sládkovci tak, jak by se měla normální parlamentní demokratická opozice chovat? Touto větou moderátor Milan Šíma odstartoval přesně 25 let starou relaci. „Těchto pět osobností se domnívá, že ne a měli chuť i odvahu se dnešní Arény zúčastnit,“ uvedl Šíma diskusní panel, jehož členy byli chartista Petr Uhl, poslanec (tehdy za KDS, později ODS) Marek Benda, publicista Vladimír Just, romský poslanec Ladislav Body (Levý Blok) a filosof Rudolf Battěk.
Pětice Sládkových oponentů nejprve dostala možnost krátce zhodnotit působení SPR-RSČ v české politice. V zásadě se opakovalo, že jde o nestandardní stranu, projevy jejích poslanců i sympatizantů jsou mnohdy extrémní a byla vyslovena i naděje, že Sládkovci skončí jako Jean-Marie Le Pen ve Francii. Tehdejší lídr krajně pravicové Národní Fronty Le Pen totiž v prezidentských volbách v roce 1995 skončil se ziskem 15 % hlasů čtvrtý a neprošel do 2. kola, ve francouzském národním shromáždění pak mezi takřka 600 zástupci seděl pouze 1 člen Národní Fronty.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
