„Je to bezpochyby případ Finska a Nizozemí, jejichž ekonomika roste méně než ta islandská v roce 2007. A jistě si vzpomínáte, že Island o pár měsíců později v podstatě zkrachoval. Finové i Nizozemci dodržovali všechna pravidla, ale výsledky jsou stejně katastrofální. Především proto, že onou katastrofou je samotné euro. Pokud byste ovšem chtěli být zdvořilí jako šéf Evropské centrální banky Mario Draghiho, řekli byste, že je společná měna nedokonalá a euro křehké a zranitelné,“ komentuje s notnou dávkou ironie O'Brien čtvrteční vyjádření evropského bankéře.

„Co se vlastně oběma výše jmenovaným zemím přihodilo? Finsko má s trochou nadsázky na svědomí Apple. Dva největší vývozní artikly země byly telefon Nokia a výrobky z papíru. Jak trefně poznamenal bývalý premiér země Alex Stubb, iPhone zabil to první a iPad to druhé. Normálně by na to šlo zareagovat devalvací měny. Jenže to Finsko nemůže, protože má euro. Místo toho tedy muselo snížit náklady snížením mezd. To ovšem také způsobuje ekonomické škody, protože jsou propouštěni zaměstnanci. Výsledkem je recese větší, než zemi postihla zkraje 90 let. Zemi samozřejmě ani nepomohlo snížení rozpočtu, jak nařizují pravidla eurozóny,“ píše O'Brien.

Celý text v angličtině najdete ZDE

Nizozemí naopak s exportem žádné problémy nemá a jeho zboží je na zahraničních trzích vysoce konkurenceschopné. Obchodní přebytek země dosahuje 10 % ekonomického výkonu. „Problémem jsou vysoké domácí výdaje. Nizozemí prodělalo obrovskou hypoteční bublinu a deflace se pohybuje kolem 20 %. Holandské domácnosti jsou tak zadlužené více než v jiných evropských zemích. Došlo sice k obvyklým úsporným opatřením, ale ekonomika na konci roku 2014 poklesla na úroveň ekonomiky v roce 2007,“ informuje O'Brien a opět poukazuje na situaci na Islandu těsně před faktickým bankrotem země.

„Na Islandu se měna zhroutila o 60 % a banky se dostaly do neřešitelného prodlení. Mezi lety 2009 až 2014 se tam přitom realizovalo 20krát více úsporných opatření než v Nizozemí a 12krát více než ve Finsku. Stejně to nestačilo,“ konstatuje O'Brien s tím, že přesto se Islandu podařilo Nizozemí a Finsko překonat. „Země totiž měla svoji vlastní měnu. Ta sice ztratila více než polovinu své hodnoty, ale tato skutečnost pomohla ekonomice a zvýšila konkurenceschopnost jeho zboží v zahraničí. To stačilo na to, aby byl odvrácen bankrot alespoň směrem k recesi,“ uvádí O'Brien, podle jehož názoru euro dělá pravý opak.

„Státy používající euro nemohou devalvovat svoji měnu ani snížit úrokové sazby. Dokonce ani nemohou utrácet více peněz, pokud se dostanou do potíží. To znamená, že jejich problémy stále přetrvávají. Mohou jedině snížit výdaje a platy. Euro je jako svěrací kazajka. Jinými slovy, běžné problémy ve Finsku může euro zhoršit na mimořádné problémy. A ty zase v případě Řecka na historické problémy. A to se může stát i v případě, že postupujete podle předem daných pravidel. Euro je jako marnivý bůh, který vyměřuje obdobné tresty pro hříšníky i světce,“ uzavírá O'Brien.