Trump je hromdopolice, ale je gramotný. Proč hromdopolice? Pro jeho citlivý, diplomatický a uvážlivý postoj proti terorismu. Nejprve ho dal do jednoznačné souvislosti s islámem a chtěl zakázat vstup všem lidem s pasy z určitých muslimských zemí do Spojených států (včetně spolupracovníků amerických zpravodajských a bezpečnostních agentur, v dnešní době klíčově důležitých). To mu soudy musely zatrhnout, protože mu nikdo zřejmě ještě nevysvětlil (nebo se mu to nepovedlo), že rozdíl mezi islámem a islamismem je asi jako mezi křesťanstvím a inkvizicí, a že nejvíc obětí islamistického terorismu jsou právě muslimové.

Trump se pak vypravil do světa a někdo ho nad oceánem asi vyměnil, protože francouzskému prezidentovi Macronovi řekl, že byl jeho favoritem. Pak se z této rány o druhou zeď vzpamatoval a zaujal k islámu a islamismu přístup zase velmi podobný své skutečné francouzské favoritce Marine Le Pen, ve smyslu, že je třeba spolupráce se všemi muslimy proti islamistickému terorismu. Kéž by pánbu dal jeho mysli v této stabilizované pozici alespoň chvíli setrvat!

Potřeboval by to, protože to hned zase popletl a jel o boji proti terorismu mluvit do Mekky teroristů, do Saúdské Arábie. Ti inteligentní z Trumpových spolupracovníků jsou zřejmě cíleně decimováni, a tak mu asi už nemá kdo vysvětlit, že islamismus bují ze sunnitského, nikoliv ze šíitského islámu. No, snad mu to další křísnutí o zeď pomůže, že se jeho mysl rozjasní. Někdo se učí učením, někdo otloukáním. Díky bohu, že se učí, ale nemusel by tím trpět celý svět. Trump by si měl za poradce místo těch různých mediálně kreativních figurek vzít ex-špióna Roberta Baera, který by mu vysvětlil, že jde-li někomu o mír, snaží se domluvit s Íránem. Moudrý vládce se pozná podle toho, že se neobklopuje lokajíčky, a že systémově chce být první, kdo uslyší přesné a věrohodné, především však špatné zprávy.

Sebekritická vsuvka

V této chvíli si připadám jako Trump narážející učenlivě do zdi – vždyť za kolik by asi mohl Trump přivézt zbrojní objednávky ze škrceného Íránu? Taky za tolik, jako od Saúdů? Aha! Jenže, co se stane, když ta šílená množství zbraní Spojené státy dodají na Blízký východ? Zvýší se tím bezpečnost Izraele a upevní se tím světový mír? Samozřejmě, že ne! Nejde o stabilizaci Blízkého východu, blbečku! říkám si. Jde o jeho destabilizaci, základní to americký exportní artikl, jak prorocky odhalil George Friedman. K tomu dodal, že minulost, přítomnost i budoucnost Spojených států spočívá ve válkách. (Napsal to stylem Niccolo Machiavelliho, nikoliv, že by si to přál, bráním ho před nejapnými kritikami, napsal to prostě, jak to je.)

S americkým postojem proti terorismu je to asi tak, jako v tom vtipu o mladém právníkovi, který se přiženil do rodiny slavného advokáta, který mu jako svatební dar předal obrovskou, dlouho se táhnoucí, mediálně sledovanou kauzu. Zanedlouho tchán potkal svého zeťáčka, an k němu běžel a nadšeně hýkal: „Papá, papínku, já jsem ten soud konečně vyhrál!“ A starému právníkovi se oči vykloubily k nebesům, zalomil rukama a zabědoval: „Bože můj, to je ale nébich! Vždyť ho ten případ mohl ještě tolik let dobře živit!“

Ano, americkým snem není porazit nějaké teroristy, ale bojovat s nimi (a zbrojit). Budou-li ale teroristé na poražení, pomohou jim trochu. Mají přece společného nepřítele, a tak je budou sunout a strkat z té Sýrie směrem k jižní ruské hranici. Přesně tak, jak prorocky psal George Friedman. Aby Rusové museli posilovat svá pozemní vojska, a nemohli konkurovat na oceánech a v kosmu. Cynicky pragmatická úvaha.

Je nějaká protihra?

Možná jediným způsobem, jak z tohoto sebedestruktivního směru vybočit, je kupodivu německá odpověď na americké vydírání, aby všechny státy dávaly dvě procenta HDP na obranu (a utrácely je za americké zbraně). Němci totiž připočítávají k nákladům na zbrojení i náklady na pomoc v ohrožených zemích, protože slouží jako prevence. Ba, ještě spíše naopak – nejprve by se měla stabilizovat situace v krizových regionech, a pak teprve dávat na zbrojení. Takto strukturovaně vynaložené prostředky by znamenaly mnohem větší efektivitu při skutečném zajišťování obrany... – pouze vojenskoprůmyslový komplex by řval, pochopitelně.

Jen ať řve – zdůrazní se tak alespoň zásadní důležitost otázky, nakolik souvisí výdaje na zbrojení s reálným zvýšením bezpečnosti země. V této konstelaci – kdy se exportuje množství zbraní do vzdálených regionů, které se jejich používáním destabilizují, čímž se zdvihají uprchlické masy, které nelze zastavit ani sebevětším zbrojením – totiž tato rovnice vychází totálně negativně!

A přezkoušet, zda a jak souvisí reálně vynaložené prostředky státního rozpočtu s fiktivním zvyšováním bezpečnosti států NATO proti fiktivnímu ruskému nebezpečí, to dost dobře nelze, protože to celé je mimo realitu. Pouze hrozí, že si jednou strašně nabijeme držku.