Nejinak tomu bylo i v minulých dnech v Moravskoslezském kraji, kde v městě Krnově, ležícím v oblasti bývalých Sudet, odhalili němečtí rodáci před pár dny pamětní desku obětem divokého odsunu německých obyvatel, při kterém jich mělo zahynout okolo tří set.

„V roce 1995, kdy jsme začínali spolupracovat s krnovskou radnicí, to byl můj tajný sen. Jenže tehdy na to ještě nebyla správná doba. Začal jsem konkrétně pracovat na uskutečnění této záležitosti až okolo roku 2011 a nyní se to povedlo. Zastupitelstvo města Krnova nám vhodné místo k instalaci desky hned nenabídlo a celá věc se tak odložila, což vzhledem k věku některých členů našeho sdružení nebylo zrovna dobré, nemuseli by se toho totiž vůbec dočkat. Pomoc jsme ale pak našli u Jesenického spolku, který spravuje i krnovskou synagogu, a právě několik metrů od ní je nyní náš menší památník umístěn na soukromém pozemku. Bylo to od nich velkorysé gesto,“ informoval ParlamentníListy.cz bývalý dlouholetý předseda spolku Heimatkreis Jägerndorf, téměř devadesátiletý Kurt Schmidt, a ještě potom doplnil: „Tentokrát s námi přijeli na už tradiční kulturní německý týden i čtyři pamětníci tohoto divokého odsunu, kteří jako děti nebo mladí lidé zažili všechny hrůzy nuceného transferu. Z transportu tří tisíc Němců jich asi desetina zemřela, většinou se jednalo o staré a nemocné lidi, kteří náročný pochod horským terénem z Krnova až do Králík v Čechách bez jídla a potřebného zabezpečení nevydrželi.“ 

Historik: Když památník, tak potom pro všechny zavražděné

Záležitost okolo umístění pamětní desky jen pro oběti odsunu vzbudila v různých spolcích a některých místních lidech i odmítavé reakce. Nejprve někteří krnovští zastupitelé kritizovali nápis na pamětní desce, v němž měly být faktografické a pravopisné chyby. Nelíbily se také návrhy německých rodáků, kde by měl památník stát. „Já jsem návrh textu konzultovala s odbornicí z městského archívu, a ta v něm nalezla řadu chyb při pojmenování obcí, o pravopisných chybách ani nemluvě. Vím také, že skupině lidí, která se stará o jedno místo pod poutním vrchem Cvilín, to nebylo po chuti, aby se právě tam deska umístila,“ konstatovala bývalá krnovská starostka a nynější zastupitelka Alena Krušinová.

Své faktické námitky také vysvětlil oblíbený místní historik a publicista Vladimír Blucha, který o dějinách města publikoval několik beletristicky laděných knížek a také sbírku pověstí. „Jeden památník obětem válek a násilí už Krnov má, pokud byly snahy o vytvoření dalšího, nic proti tomu nemám, ale bylo by namístě pak na něm vzpomenout všechny oběti válečných a poválečných událostí. Tedy i zavražděné Čechy-odbojáře a Němce loajální s tehdejší československou prvorepublikovou vládou nebo i zabité spojenecké vojáky, kteří zemřeli v zajateckých táborech rozložených tehdy na území Krnova. Těch „hladových pochodů“ prošlo Krnovem více, včetně transportů Židů odsouzených na smrt. Nemyslím si, že je správné preferovat jen jednu skupinu obětí,“ uvedl publicista Blucha.

Daleko razantněji se proti památníku vyjádřili členové Klubu českého pohraničí (KČP). „Mně to připadá naprosto nesmyslné, že by všechny odsuny tehdy od nás organizovali jen Češi. Vím, že mnoho Němců utíkalo od nás z pohraničí i do nedalekého Polska, kde ale narazili na sovětskou armádu, a tak se vraceli zpět a zas prchali jinam. Já si tu dobu dobře pamatuji. Nejprve mne ve škole mlátili kluci z Hitlerjugend a potom jsme se po zabrání Sudet museli odstěhovat do Prostějova. Rodiče nám dokonce nacisté zavřeli na několik týdnů do kriminálu, takže jsme čtyři menší děti přežívaly jen tak za pomoci příbuzných. Když jsme se po válce vraceli, tak všichni Češi měli plné ruce práce s tím, jak se znovu zabydlet, sehnat jídlo a podobně, že by měli v hlavě jen odsuny Němců, to se mi opravdu nezdá. Jak už jsem řekl, řada Němců také sama utíkala do Německa, nechtěla tu zůstat,“ tvrdil předseda krnovského Klubu českého pohraničí Miloš Hruda.

Jeho pražský šéf, předseda Národní rady KČP Rudolf Peltan pak ještě k tomu uvedl: „Nám se ty termíny, jako například divoké odsuny, moc nelíbí. Z velké části se přece vystěhování Němců dělo na základě rozhodnutí a mezinárodních dohod tehdejších světových mocností a návazně na Benešovu legislativu. Samozřejmě násilné excesy, které odsun provázely, v žádném případě neschvalujeme, ale je nutné si také uvědomit, že se to dělo v pohnuté poválečné době jako reakce na zločiny fašistů. Je si tedy třeba připomínat nejen oběti na straně Němců po válce, ale také ta mnohonásobně vyšší čísla zavražděných nebo umučených Čechů a Židů.“         

Krajanský spolek německých rodáků Heimatkreis Jägerndorf nechal nainstalovat pamětní desku obětem divokého odsunu z roku 1945 v blízkosti krnovské synagogy. Foto: Archiv Městského úřadu v Krnově

Umístění památníku dobré vztahy určitě nenarušilo

I přes menší rozruch, který instalace pamětní desky způsobila, jsou vztahy německých rodáků s naprostou většinou obyvatel pohraničních okresů Bruntál, Jeseník či Šumperk velmi přátelské. Německé sdružení Heimatkreis Jägerndorf  se totiž kromě organizace řady kulturních a vzdělávacích akcí také finančně podílelo na rekonstrukci církevních a historických památek na Krnovsku, Bruntálsku i Osoblažsku. Pochvalně se o vzájemné spolupráci vícekrát vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, vedení krajanského spolku dostalo i děkovné dopisy od vedení ostravsko-opavské diecéze katolické církve, za pomoc při opravách kostelů, zvláště v menších obcích. 

Hlavní postava spolku, Kurt Schmidt, je krnovským rodákem, kterého odsun německého obyvatelstva poznamenal, jeho otec při něm tragicky zahynul. I přesto se vždy snažil najít se svými bývalými krajany společnou řeč a vyzýval k odpuštění starých křivd. V průběhu 90. let se také zúčastnil debat, ve kterých se probíraly tragické události II. světové války a následného odsunu. Postupem času se především díky jeho diplomatickému jednání vytvořily v bruntálském regionu a okolí velmi přátelské kontakty s různými společenskými i státními organizacemi. „Šlo nám vždy o obnovení dobrých vztahů mezi Čechy a Němci, ale aby se přitom neopomnělo to, že německy mluvící menšina žila v českých zemích několik staletí a narodili se v ní velké osobnosti, jako například i krnovský rodák architekt Leopold Bauer, jeden ze zakladatelů vídeňské secese. Proto jsme například dříve ani nespolupracovali se Sudetoněmeckým landsmanšaftem, jehož tehdejší vyhraněné názory by k vzájemnému pochopení určitě nepřispěly. V posledních letech se tam ale situace změnila, takže teď už s nimi máme dobré kontakty. Vytvořením památníku jsme nechtěli určitě nikoho obviňovat, jen dosáhnout toho, aby se na takové události nezapomnělo a nemohly se tak už opakovat,“ sdělil Schmidt. 

Ministerstvo podporuje projekty napravující staré křivdy

S konečným výsledkem je víceméně spokojeno i vedení krnovské radnice, které oceňuje, že se tato záležitost vyřešila bez větších veřejných excesů. Památník se nakonec podařilo nainstalovat, je ale umístěný na soukromém pozemku, který nepatří městu. „Mezi veřejností i zastupiteli se od začátku letošního léta vedly debaty o tom, jestli pamětní desku umístit, či nikoli, a na které místo. Prostor vedle krnovské synagogy, jež jako jedna z mála přežila nacistické řádění o tzv. křišťálové noci, považuji za velmi vhodný. Dokladuje, čeho všeho jsme byli v minulosti svědky a vnímám to i jako jeden z dalších aktů vzájemného usmíření mezi obyčejnými lidmi z obou stran hranice,“ prohlásil krnovský místostarosta Michal Brunclík (ČSSD).

Ministerstvo zahraničních věcí ČR se k celé záležitosti vyjádřilo ústy své mluvčí Ireny Valentové velmi diplomaticky, a sice v tom smyslu, že podporuje realizaci i minulostních projektů, pokud ovšem posilují prvky vzájemného porozumění, a jestliže iniciativa k jejich uskutečnění přichází od běžných občanů „zdola“.