Paní senátorko, co pro vás osobně bylo největším překvapením uplynulých voleb a proč?

Nejvíce mě překvapilo nezvolení místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, kterou porazil František Čuba. Kdysi to byl jistě schopný manažer a lze obdivovat to, jak se dokázal přizpůsobit specifickým podmínkám skomírajícího plánovaného hospodářství. Ovšem způsob, kterým vystupuje v poslední době, budí přinejmenším rozpaky. Samozřejmě, že politik nemusí znát odpověď na každou otázku, a je směšné, pokud se tak snaží působit. Jestliže ale odpovídá, že neví, nebo že se danou věcí nezabýval, na většinu otázek, také to není dobře. Na prohře Aleny Gajdůškové se podepsala volební účast ve 2. kole. Nemyslím si ale, že by to znamenalo špatné vysvědčení pro Alenu Gajdůškovou. Ona byla paradoxně jednou z nejpilnějších členek Senátu a přes svou prohru dokázala přesvědčit 10 tis. voličů. Je to spíše vysvědčení pro celou naši demokracii. Většina voličů zůstává doma a ti, kteří volí, chtějí především změnu, přesněji pocit změny. Jejich důvěru získá ten, komu se podaří vyvolat dojem, že pocit změny může přinést.

Tradičně jsou u nás ve volbách úspěšní zejména lékaři a i vy sama jste původním povoláním lékařka. Čím si vysvětlujete, že se těší u voličů takové oblibě a hlavně, že mají chuť kandidovat? Přeci jen funkce politika, na rozdíl od lékaře, je u nás dosti nepopulárním povoláním. A nelitujete někdy svého rozhodnutí kandidovat?

Lékaři mají obvykle sociální cítění a empatii. Když dosáhnou určitého věku, cítí povinnost se veřejně angažovat, a to zejména v sociálních otázkách, zdravotnické politice, ale i v zájmu spravedlnosti a nápravy společnosti. Na společnost lze také nahlížet jako na pacienta. Má množství různých neduhů, které vyžadují léčbu.