Zaměstnanec zpracovatele masa, pokladní za kasou v supermarketu nebo pracovník na třídící lince s odpady. Ačkoli si pracovní náplně těchto lidí nejsou podobné, jedno mají společné. Berou minimální mzdu. Přitom se i v zaměstnáních s minimálními platy projevuje nedostatek zaměstnanců na trhu práce, takže lidé pracující za minimální mzdu musí ve dvou lidech často stihnout práci, kterou za jiných okolností stíhají lidé tři. Velmi náročná je podle novinářky především práce na pokladně v obchodním řetězci.

„Když jsou fronty, tak se tomu všechno podřizuje,“ poznamenává Saša Uhlová. Zároveň ji prý ale tahle profese bavila. „Byla jsem z toho strašně unavená, měsíc jsem neviděla svoje děti, protože jsem tam byla každý den do noci, ale zároveň mi bylo líto to tam opustit, protože na mě byli hodní,“ setkala se prý s dobrým kolektivem.

Celý článek naleznete zde.

Dobře se naopak necítila v masokombinátu. Vedoucí na ni prý křičela, že je debil. Setkala se navíc s tím, že lidé chodí do práce i nemocní, nemohou si dovolit marodit. Tak se stává, že zaměstnanci kýchají bacily na maso.

Lidem pracujícím za minimální mzdu Uhlová doporučila, aby se sami ozvali, pokud se jim dějí nepravosti. Lidé si musí být vědomi toho, že osud mají také ve svých rukou. Jde o skupinu lidí čítajících asi 132 tisíc osob. Berou 11 tisíc korun měsíčně, 66 korun na hodinu.