Jak zajistit, aby v lidech byla zvýšena vstřícnost k imigrantům a potlačena xenofobie? Skupina německých vědců z univerzit v Bonnu a v Lübecku za pomoci jejich kolegů z USA údajně na to kápla: Jako nejúčinnější se podle vědců ukázalo podávání hormonu zvaného oxytocin. Tento hormon je v těle přítomen standardně, uvolňuje se z neurohypofýzy a je nazýván „hormon lásky“. V lidech prý povzbuzuje pozitivní vztahy k ostatním.

Za pomocí vdechování nadstandardních dávek tohoto hormonu provedli vědci experiment, který byl proveden na vzorku 183 bělochů. Testována na nich byla „ochota pomáhat lidem v nouzi“. U účastníků, kteří byli pozitivně naladěni k pomáhání uprchlíkům od začátku, vedly dávky oxytocinu k tomu, že se jejich vstřícnost ještě posílila. Složitější byla situace u skupiny s „vyšší úrovní xenofobie“. Podávání hormonu samo o sobě prý ke zvýšení ochoty pomáhat uprchlíkům nevedlo, ovšem až když organizátoři zkusili obě skupiny spojit dohromady, výsledek se dostavil.

Xenofobové, povzbuzení šňupáním oxytocinu, reagovali mnohem vstřícněji na přesvědčování ze strany druhé skupiny, která je nabádala, aby byli na imigranty hodní a pomáhali jim. Bylo tedy zjištěno, že kombinace dávek „hormonu lásky“ a společenského tlaku ze strany „vítačů“ vedlo k zásadní změně postoje dosavadních xenofobů. Zlomit se podle výzkumníků podařilo plných 74 procent z nich.

„Bylo prokázáno, že charitativní sociální podněty spolu se zvýšenou aktivitou oxytocinového systému snižují účinky xenofobie tím, že usnadňují prosociální chování vůči uprchlíkům,“ uzavírají výzkumníci.

Studie byla publikována v angličtině v několika prestižních vědeckých časopisech. Je možné ji najít na online verzi Sborníku Národní Akademie věd Spojených států amerických, stejně jako na vědeckém webu Science Daily. Na obou se text objevil v průběhu srpna.

Na studii následně upozornil server Breitbart. Ten je spojen s podporovateli Donalda Trumpa (jeho šéfredaktor Steve Bannon působil donedávna jako poradce amerického prezidenta), je částí mainstreamu považován za neseriózní zdroj, článek o výzkumu německých vědců má však vyzdrojovaný a reprodukuje jej zcela přesně.

Funguje, ale málo!

Nad průzkumem ale poněkud vrtí hlavou psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví Ivan David. A naznačuje, že nikdy nemůže být podobné zkoumání dostatečně solidní.

„Výsledky německého experimentu jsou zřejmě slabé. Oxytocin statisticky prokazatelně funguje, ale málo. Studie ukazuje, že oxytocin i u lidí může trochu měnit vztahy a postoje, to není nic zcela nového. Praktické uplatnění pro ovlivnění postoje k imigrantům není v širším měřítku možné. Lidé budou i nadále vycházet ze svých zkušeností. Všechny důležité informace nebude možné utajit,“ uvedl David ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Podle něj nikdo nemůže myslet vážně, že by aplikace oxytocinu mohla změnit společenskou atmosféru!

Není to tak, že „vědec" hledal cestu, jak sehnat peníze na provoz své laboratoře?

„Oxytocin není důležitý jen pro hladký průběh těhotenství, porodu a kojení, zdárný průběh soulože, ale také k zesílení pozitivního vztahu mezi jedinci, nejen u zvířat, ale také u zvířete zvaného člověk. Jenže ten řetězec devíti aminokyselin vzniká v organismu a ‚má‘ zvyšovat naději na přežití populace. Uměle ho lze aplikovat například v nosních kapkách, tedy těžko tak, aby o tom jedinec nevěděl, nelze ho aplikovat v pitné vodě nebo v potravinách. Nikdo tedy nemůže myslet vážně, že by aplikace oxytocinu mohla změnit společenskou atmosféru,“ zdůraznil Ivan David.

Diví se, proč je nutné zkoumat právě toto. Podle něj by spíše bylo zapotřebí si posvítit na to, kdo si takový výzkum vymyslel, a čí „společenské objednávce“ chtěl vyjít vstříc. „Není to tak, že ‚vědec‘ hledal cestu, jak sehnat peníze na provoz své laboratoře a předpokládal, že s tímto tématem se ke grantovým prostředkům dostane? Nebo tak, že byly k dispozici grantové peníze na ‚výzkum‘, jak dosáhnout pozitivního postoje veřejnosti k imigrantům? Tyto výzkumy jsou drahé! V našich podmínkách bych náklady odhadl na řádově několik milionů, v Německu pětkrát tolik,“ zdůrazňuje David.

Podle jeho soudu se řešení ve vztahu k migrační krizi nachází jinde: „Má-li jít opravdu o pomoc chudákům, není namístě řešit spíš příčiny jejich bídy a ty odstraňovat? Zřejmě ale má být dosaženo toho, aby příval imigrantů nenarazil na odpor. Jde o to odpor zlomit. Oblafnout veřejnost. Mediální masáž zřejmě už nestačí!“ dodal exministr k výzkumu skupiny německých vědců z univerzit v Bonnu a v Lübecku.

Kompletní text Ivana Davida:

Oxytocin ve spreji nás nikoho milovat nedonutí

Nedávno publikovaný článek na Parlamentních listech ZDE, referoval o experimentech, jejichž smyslem bylo dosažení vstřícnosti k imigrantům pomocí hormonu oxytocinu. Kolem každé výzkumné studie je třeba vznést řadu otázek. První je nutně PROČ zkoumat právě toto, tedy otázka účelnosti, další otázka se musí týkat přiměřenosti nákladů, další naděje, že je možno dospět k užitečným výsledkům, další, zda je použitá metodika vhodná k testování hypotézy. A samozřejmě je nutno vnímat etická hlediska.

Základní otázka PROČ, by měla vést k znepokojení. Kdo si takový výzkum vymyslel, a čí „společenské objednávce“ chtěl vyjít vstříc. Není to tak, že „vědec“ hledal cestu jak sehnat peníze na provoz své laboratoře a předpokládal, že s tímto tématem se ke grantovým prostředkům dostane? Nebo tak, že byly k dispozici grantové peníze na „výzkum“ jak dosáhnout pozitivního postoje veřejnosti k imigrantům? Tyto výzkumy jsou drahé. V našich podmínkách bych náklady odhadl na řádově několik miliónů, v Německu pětkrát tolik.

Je prvořadým zájmem Německa dosáhnout vstřícnosti k imigrantům? Asi ano. Pokud Německo reprezentují lidé, kteří chtějí společenský rozklad, tak zřejmě ano. Ty grantové peníze přece někdo musel schválit, stejně jako další obrovské peníze na podporu imigrace, řešení a utajování následků.

Má-li jít opravdu o pomoc chudákům, není na místě řešit spíš příčiny jejich bídy a ty odstraňovat? Zřejmě ale má být dosaženo toho, aby příval imigrantů nenarazil na odpor. Jde o to odpor zlomit. Oblafnout veřejnost. Mediální masáž nestačí.

Oxytocin není důležitý jen pro hladký průběh těhotenství, porodu a kojení, zdárný průběh soulože, ale také k zesílení pozitivního vztahu mezi jedinci, nejen u zvířat, ale také u zvířete zvaného člověk. Jenže ten řetězec devíti aminokyselin vzniká v organismu a „má“ zvyšovat naději na přežití populace. Uměle ho lze aplikovat například v nosních kapkách, tedy těžko tak, aby o tom jedinec nevěděl, nelze ho aplikovat v pitné vodě nebo potravinách. Nikdo tedy nemůže myslet vážně, že by aplikace oxytocinu mohla změnit společenskou atmosféru.

Výsledky německého experimentu jsou zřejmě slabé. Oxytocin statisticky prokazatelně funguje, ale málo. Studie ukazuje, že oxytocin i u lidí může trochu měnit vztahy a postoje, to není nic zcela nového. Praktické uplatnění pro ovlivnění postoje k imigrantům není v širším měřítku možné. Lidé budou i nadále vycházet ze svých zkušenosti. Všechny důležité informace nebude možné utajit.

„Pokusy na lidech“ se samozřejmě běžně provádějí. A nejenom výzkumně. Celá politika a mediální manipulace jsou „pokusy na lidech“. Výzkumníci musejí testovat léky pro lidi v poslední fázi výzkumu na lidech. Když je o léku známo dost, aby riziko bylo minimální. V experimentální psychologii se také dělají pokusy na lidech, a samozřejmě i jinde, kde je člověk jako objekt výzkumu nenahraditelný.

Všichni manipulujeme. Nelze nemanipulovat. Jednáme tak, abychom dosáhli cíle. I v mezilidských vztazích. Politici musejí manipulovat veřejností, bez toho nelze dosáhnout skupinového zájmu, který reprezentují. Mají na to média. Ta sloužila manipulaci vždy. Každá informace je manipulativní už proto, že je nutně neúplná. Nezávislá media existují jen proto, že ta závislá nejen přímo lžou, ale i manipulativně zamlčují. Nezávislá média manipulativně sdělují to, co závislá zamlčují.

Psychologická manipulace je, myslím, do jisté míry přijatelný prostředek, i když není ničím jiným než podvodem, využitím znalosti cizí neznalosti. Používání chemických a jiných technických prostředků je už pro mne těžko přijatelné (i když samozřejmě papírová i elektronická média jsou také technické prostředky).

Celý problém je v tom, že těm, kteří chtějí vládnout, vadí, že část veřejnosti má informace a dokonce poměrně samostatně myslí. Udělejme všechno pro to, aby to tak zůstalo. Nedovolme monopol na informace.

Snaha manipulovat nejen jednotlivými lidmi ale i veřejností byla, jest a bude. To, co by mohlo být v budoucnu omezeno, je možnost čelit pokusům o manipulaci. Chovancové a Jandové jsou zatím směšní. Existují jenom proto, že monopol na informace neexistuje. Horší by to bylo, kdyby vládcové cenzory už nepotřebovali.