Vše začíná známým výstupem konzervativního polského europoslance, který na feministický výstup své kolegyně reagoval polopatickým vysvětlením, proč ženy nedosahují takových kvalit jako muži. Vrcholem jeho argumentace bylo často citované tvrzení: „Víte, kolik žen je v první stovce světového žebříčku šachistů? Ani jedna!“

Přes další výrazně „promužský“ projev, tentokrát ve studiu americké televize, kde muž okřikoval svou oponentku, proč s ním večer sedí v nějaké televizní diskusi, místo aby byla doma se svou rodinou, jsme se dostali k vyhlašování anticen „sexistické prasátečko“, kde ženy oceňují nejvíce „šovinistické“ výroky a činy svých protějšků.

A pokračujeme. Zatímco průvodkyně dokumentem jede po eskalátorech pražské stanice metra, z obrazovky k ní promlouvá český prezident Miloš Zeman. A pronáší svůj slavný výrok o ztepilých dívkách poutajících se k šumavským stromům a jejich přeříznutí.

A na úplný závěr úvodní sekvence se přesuneme hluboko do historie, do časů, kdy byla ministryní školství Petra Buzková. Ta si musela ze zdravotních důvodů nechat zmenšit ňadra a bulvár tehdy ve sněmovních kuloárech zachytil několik reakcí, které potom jeden z dotčených označil za „chlapské“. Jeden z nich poznamenal, že má příliš velké ruce, takže preferuje větší tvary, jiný to zase komentoval, že ministryně přišla o své dvě přednosti.

Tak začíná nejnovější díl série aktuálních dokumentů České televize Český žurnál. Po minulém dokumentu Děti státu o praktikách norského Barnevernetu přišla televize s dalším aktuálním tématem. Tentokrát šlo o rovnoprávnost žen a mužů.

Dokument Barbory Chalupové se jmenuje Teorie rovnosti a úvodní sekvence jasně ukázala, jak bude celý dokument pojat.

Pro vyvážení sledujeme trojici žen jedoucích společně autem, chytajících se za hlavu a pronášejících komentáře „fuj, dědku, to je nechutný“. „Fakt za hranou, ještě za hranou hrany.“ Dámy nám jsou představeny jako Martina, Eva a Marie, blogerky provozující blog Čtvrtá vlna, a uvidíme je celý dokument.

Pak slyšíme názor, že s rovností mužů a žen teoreticky souhlasí všichni, ale podstatné je, aby si skutečně reálně rovni byli. Autorka těchto slov je nám představena jako Lucia a její zaměstnání je „Kampaň To je rovnost“ na Úřadu vlády. Jezdí s ní i kolega Petr Bittner, který celou kampaň představoval. Z videí, která projekt vyprodukoval, se mimo jiné dozvíme, že byl financován z Norských fondů.

Třetí průvodce představuje dvojice mužů jedoucích na kole. Prvním je Tomáš, zakladatel iniciativy Genderman. Oba pánové se hned na úvod shodnou, že „diskuse musí být moderovaná“, protože pokud je svobodná, tak se v ní příliš prosazují muži.

Střihem se přesuneme do domácnosti propagátorky rovnosti z Úřadu vlády, která svému spolubydlícímu vykládá, že jede na besedu do Kladna, kde bude přednášet o rovnosti šestnáctiletým školákům.

„Já si vezmu ty růžový šaty, aby si děti nemyslely, že feministky nejsou kočky,“ plánuje, zatímco její partner připravuje večeři (poté, co se omluví, že zapomněl koupit do salátu rajčata). U stolu pak na kameru ujišťuje, že žít s feministkou je úplně normální. On si to prý ani nedovede představit jinak, protože ve svém okolí nezná moc žen, které by feministkami nebyly. Posléze připustí, že asi žije v sociální bublině.

A pak se už přesuneme na Kladno, kde probíhá zmíněná beseda s mládeží. Hned na úvod se dozvíme, že Úřad vlády zajistil několik drobných dárků, které mohou účastníci dostat, jestliže správně odpoví na otázku. A hned následuje první dotaz: Kdo z vás podporuje kvóty?

Když z hlasování vyplyne, že největší část školáků si o tématu kvót vůbec nic nemyslí, expertka poznamená, že je to škoda a že věří, že v průběhu besedy se to změní.

Z besedy byla do dokumentu vybrána pasáž, kde moderátorka vykládá, že společnost ČEZ hledá expertku do jaderné elektrárny Temelín a požaduje k tomu fotku v plavkách. Kamera zabírá znechucené či pobavené tváře studentek v publiku. Moderátorka vysvětluje, že tato „letní řachanda“ je v časech, kdy máme kvóty, naprosto neuvěřitelná.

Následuje dotaz, kdo by měl více pečovat o děti. Když se na dotaz, zda by měl o děti více pečovat muž, nezvedne ani jedna ruka, moderátorka suverénně vypálí, že ona si to myslí.

Pak sledujeme tři feministky z úvodu pořadu, kterak vyrážejí na „dámskou jízdu“. „Hlavně že máš audi, kámo,“ pokřikuje řidička Marie na ostatní vozidla mezi chroupáním křupek. Její spolujezdkyně tluče do klaksonu.

Trojička posléze sepisuje jakýsi blog, ve kterém opěvuje „kluky, co nemají koule“. To jsou prý ti, co se ulívali z tělocviku, nestydí se za to, že jsou smutní, a v mužské komunitě jsou vyvržení. „S maskulinitou odsaď podsaď,“ uzavírají své dílo. Pak se v debatě shodnou, že chtějí kluky, kteří se poddávají.

A pak už vidíme „v akci“ i cyklistu Tomáše, dbajícího na důsledné moderování debat. Dva muži tam vykládají, že nechtějí být vnímáni jako predátoři. Jedna z účastnic si stěžovala, že jí doma říkali, že se musí hlídat, v noci si brát taxíka, a byla pod kontrolou, a její mladší bratři ne. Ona sama tomu prý podlehla a myslela si, že je to správně, než si uvědomila, že to tak není.

Moderátor Tomáš pak hovoří o tom, jak zásadní je „gender budgeting“, a kritizuje ministerstvo financí, že jej zrušilo. A postěžoval si, že ve veřejném prostoru vidí příliš mnoho „sexuálních obrazů žen“, které ho rozptylují. „Dělají tím ze mě zvířátko,“ ozval se rozhořčeně jeden z debatérů.

A pak sledujeme feministický mítink na pražských Vinohradech. Je nazvaný (Za) stávka – den ženské solidarity. Hovoří tam zástupkyně „autonomního feministického kolektivu“.

„Sere nás patriarchát, stát a kapitalismus,“ představí svůj kolektiv. Hlavní pro její boj je, „abychom měli nějakej autonomní prostor bez toho, abychom museli řešit nějaký každodenní sračky“. A v tomto prostoru chtějí žít bez sexismu.

Zástupkyně Feministické společnosti z Univerzity Karlovy, která sdružuje feministicky smýšlející vyučující i studenty a studentky, vyjadřuje názor, že proti patriarchátu a sexismu na vysoké škole se musí bojovat společně. Defilují další skupiny, mezitím se objevují transparenty jako „prcat patriarchát“.

Při projevu jedné z účastnic, která vykládá, jak v Jihlavě se svou skupinou přejmenovali náměstí T. G. Masaryka na „náměstí Gariquových“, můžeme po jejím boku vidět Moniku Horákovou, místopředsedkyni Zelených a životní partnerku Michala Uhla.

Lucia Zachariášová z Úřadu vlády vyráží s kolegou Petrem Bittnerem vlakem na další besedu, tentokrát mezi seniory. Těm vysvětlují, že rozdělení rolí muže a ženy je do značné míry dáno společenskými konvencemi.

Já nejsem žádná svazačka, já patřím do týdeníku Respekt…

A pak se přesuneme na jinou besedu. Tu vede poslanec Tomio Okamura a sociolog Petr Hampl. Okamura čte publiku své prohlášení, že svět se zbláznil a role muže, která zásadně přispěla k současné podobě západní civilizace, je zpochybňována. „Ať krásné dámy jsou dámy a chlapi jsou chlapi,“ zakončil svůj projev.

Ladislav Jakl, bývalý tajemník prezidenta Klause, pak vyjadřuje názor, že bílý heterosexuální muž je nejutlačovanější menšinou současnosti.

A pak do debaty vstoupí zástupce skupiny Genderman. Tato debata totiž na rozdíl od výkladu zaměstnankyně Úřadu vlády studentům nabízí i oponenturu. Představí se jako absolvent technické kybernetiky, který následně vystudoval genderová studia (smích v sále). Rozhodně odmítl, že by studium gender studies bylo lehčí. Pak uvedl, že se jako bílý heterosexuální muž necítí pod tlakem, o kterém hovořili další účastníci debaty.

„Je zdokumentované v sociologii, že se životy našich babiček, matek a dcer postupně proměňují mnohem víc než životy mužů,“ zdůraznil. Z antifeministických kruhů má prý pocit, že si to nechtějí připustit.

Na jeho vystoupení zareagoval publicista Václav Vlk, často vystupující na Neviditelném psu. Namítal, že muži byli tisíce let vychováváni v tom, že mají rozhodovat a nést odpovědnost. A to se podle něj musí na kvalitě rozhodování projevit.

A pokračoval: „Já si tu dnes vzpomínám, jako bych byl v roce 1960 na schůzi svazáků. Tihle dva (ukázal na zastánce feminismu) jsou jako ti svazáci, kteří se domnívají, že marxismus je to nejdůležitější, že je to ta základní odpověď na všechny naše otázky, a tak oni mají na to všechno genderismus,“ uzavřel.

„Vy mě asi neznáte. Já nejsem svazačka, já jsem novinářka, jmenuji se Sylvie Lauder a patřím do týdeníku Respekt,“ představila se jedna ze jmenovaných. Pak utnula poznámky, že jako svazačka vypadá, a podívala se do papíru a začala číst: „Jak si vysvětlujete, že otázky feminismu dnes prosazují OSN, Evropská unie, evropské vlády, světové vlády včetně afrických. V této zemi naše vláda, kraje, obce, úřad ombudsmana. Z mezinárodních organizací Světové ekonomické fórum, Světová banka. Hlásí se k nim ekonomické elity typu Billa Gatese, jako feministu sám sebe označoval americký prezident Barack Obama…“ Když se od výčtu feministů stále nedostávala k otázce, kterou chtěla položit, začal v sále stoupat hluk. Václav Vlk poznamenal, že je to ideologická masáž, politolog Alexander Tomský Sylvii Lauder přes stůl vzkázal, že tohle všechno lidé znají a jestli by nebylo něco nového.

„Já jsem novinářka, já kladu otázky,“ překřičela Sylvie Lauder hluk. Petr Hampl jí oponoval, že je aktivistka, na což Lauder zarputile zopakovala, že je novinářka. Hampl opáčil, že novinář se má zajímat o skutečnosti.

Kamera nám pak ukáže zákulisní debatu Alexandra Tomského, Benjamina Kurase a dalších konzervativců, kteří si v předsálí povídají, že zastánci genderismu se chovají nenormálně.