Pokud byste loni na Ukrajině navrhli vykašlat se na Doněcko a Luhansko a nesnažili se je dobýt zpět, asi by vás označili za vlastizrádce. Avšak časy se mění a s nimi i názory veřejnosti. A ta ukrajinská už toho má podle všeho dost.

 

Letos v květnu Sofia centrum pro společenský výzkum provedlo průzkum veřejného mínění, ve kterém vyšlo, že „více jak 61 % dotázaných by bylo ochotno vzdát se okupovaných území výměnou za mír“. A pouze necelých 23 % dotázaných by bojovalo, dokud by se jim nepodařilo oblasti osvobodit. Je třeba zmínit, že průzkum neprobíhal v okupovaných oblastech a na Krymu.

 

V červnu a červenci si však Motyl udělal vlastní výzkum. A po mnoha rozhovorech s kolegy, odborníky, rodinnými příslušníky a přáteli se mu podařilo najít jen jednoho člověka, který by bojoval za osvobození Doněcka a Luhanska až do samého konce. „Abych řekl pravdu, byl jsem zaskočen oním převládajícím pohledem na věc: lidé jsou unaveni válkou, šokováni a zarmouceni zabíjením a umíráním a znechuceni ruskými separatisty a jejich stoupenci mezi obyvateli okupovaných oblastí. Nepřeháním, když řeknu, že z Ukrajinců, se kterými jsem mluvil, nečišila žádná loajalita k jejich zemi.“

Nyní se však podobné hlasy začaly ozývat i od veřejně známých osobností. První z nich byl Volodymyr Lanovyy, liberální ekonom a bývalý místopředseda vlády a ministr ekonomiky z roku 1992, který tvrdí, že tím, že Ukrajina podporuje Donbas, akorát financuje nepřítele, který denně zabíjí její vojáky. „V současnosti přestaly být doněcké a luhanské oblasti spolu s Krymem faktickými součástmi Ukrajiny,“ tvrdí Lanovyy

 

K němu se přidal první prezident nezávislé Ukrajiny Leonid Kravčuk, který by nejradši ze současné demarkační linie rovnou udělal hranice a přerušil veškeré politické a obchodní vztahy mezi Ukrajinou a Donbasem. „Zhostili se těchto území silou, myslím si, že je na čase dát jim prostor, aby se o ně postarali a život sám ozkouší, zda jsou toho schopni.“ Celou situaci pak přirovnává k rakovině. „Humanismus a slzy Ukrajině nic nepřinesou. Výsledkem ruského vlivu vzniklo rakovinné bujení na našem území. A tohoto bujení se zbavíme jen chirurgickým zákrokem a ničím jiným.“

 

A Motyl se ptá. Mluví Kravčuk sám za sebe? Je to nějaká nová agenda? Spojil se Kravčuk se svým bývalým politickým kolegou? Jedno je však jasné. Doba se mění; a pokud se bude jejich rétorika měla šířit, válka na Ukrajině skončí spíše dříve než později.