Akci uspořádala místní pobočka Masarykovy demokratické akademie. V sále Muzea Kromeřížska několika desítkám posluchačů mimo jiné Švihlíková popsala, jak vypadá náš zahraniční obchod a jakým způsobem jsme včleněni do světové ekonomiky. Bohužel se podle ní velmi silně soustředíme na země Evropské unie, a to z 83 %. Máme tudíž poměrně malé angažmá na trzích mimo EU, například  v rozvojových zemích či Latinské Americe. Jak dále uvedla, vyvážíme hlavně stroje a zařízení. Problém je však dle Švihlíkové ve vysoké dovozní náročnosti, kdy dovážíme řadu komponent a dílů, které tu zpracujeme a až poté vyvezeme konečný produkt. To vede k malé přidané hodnotě. Tím pádem není moc velký prostor pro nárůst mezd a dostáváme se do pozice jakési přepracovací ekonomiky. Dodala, že „české“ firmy nemohou příliš ovlivnit, za kolik budou své produkty v zahraničí prodávat, protože cenu většinou určuje jejich mateřská firma.

Nepovedená kupónová privatizace, jsme hostitelskou zemí

Dalším integračním prvkem do evropské ekonomiky jsou přímé zahraniční investice. „Ty u nás začaly růst v souvislosti s tím, jak se nepovedla kupónová privatizace. Pokusy o dominantní český kapitál nevyšly úplně dobře a od konce devadesátých let se začalo rychle zvyšovat angažmá zahraničních firem. Jsme tedy jednoznačně hostitelskou zemí,“ konstatovala s tím, že česká ekonomika je stále méně česká, stejně tak průmysl. Švihlíková také uvedla, že 45 % procent zaměstnanců pracuje pro zahraničního vlastníka a zahraniční sektor drží 91 % aktiv, což je jedno z nejvyšších čísel na světě.

Jaké to má dopady? „Jedním z nejsilnějších dopadů způsobu integrace do světové, respektive evropské ekonomiky, je odliv zisků ze země. Samozřejmě investice k nám nejdou z lásky k ČR. Je to dáno výhodou v geografické pozici, stále velmi levnou pracovní silou. A po určité době, kdy tyto investice takzvaně dozrají, investoři chtějí svoji libru masa zpět. Od roku 2006 se zvyšuje rozdíl mezi tím, co odchází ze země na dividendách, a mezi tím, co je tu reinvestováno. Tento poměr se zvyšuje v český neprospěch,“ prozradila s tím, že by bylo mylné se domnívat, že toto je jediný kanál, kterým z ČR odcházejí zdroje.

„Velmi často se stává, že když si chce mateřská firma vytáhnout více peněz, poskytuje předražené konzultace, půjčky a předražené součástky svým dceřinným společnostem,“ dodala a uvedla příklad, kdy se řada zahraničních mateřských bank ocitla po roce 2008 ve velkých problémech kvůli investicím do rizikových cenných papírů, a byly to právě české dceřinné, které zachraňovaly své zahraniční mateřské banky. To byl třeba případ České spořitelny, která převáděla velké části zisku mateřské Erste.

Z ČR uniká více než 300 miliard ročně

Jak dále Švihlíková poznamenala, tyto odlivy jsou zdroji, které už jednou provždy chybí. Z ČR prý takto uniká minimálně 300 miliard ročně, což je třikrát více než deficit rozpočtu. Pak chybí na investice, a také na mzdy, a snižuje se i budoucí potenciál české ekonomiky.

Co s tím můžeme dělat? „Je třeba diverzifikovat zapojení do světové ekonomiky. Naše přílišná závislost na EU není dobrá. Evropská unie má velké množství problémů. Má problémy rázu geopolitického, což je Ukrajina a otázka migrantů, má problémy ekonomické, protože eurozóna funguje špatně a byla od počátku chybně nastavena. Symbolem toho je Řecko, ale je to otázka i velkých vnitřních nerovnováh. Být silně závislí na takovém trhu, který nám už nějakých sedm let stagnuje, není dobrá pozice,“ řekla.

Dále je podle ní nutné mít národní struktury, například finanční, tedy lokální banky pro rozvoj krajů a obcí, a neprivatizovat státní podniky. Doporučuje se také bránit odlivu zisků. Přiznala, že je velkou odpůrkyní investičních pobídek, které by nejraději úplně zrušila. Když už ale pobídky jsou, neměli bychom je podle ní nastavovat na počet pracovních míst, ale na mzdový fond, abychom přitahovali pracovní místa s vyšší kvalifikací. Podstatné je také zvyšovat minimální mzdu a podporovat lokální ekonomiku.

Jsme levní a chováme se jako rozvojové země

V následující diskusi byla řeč o devalvaci koruny ze strany ČNB. „Zmenšila se nám naše vnější kupní síla. Ale, co je nejdůležitější, s kursem bychom se měli přibližovat k úrovni cen, která je v ekonomice. Devalvací jsme se od toho zase vzdálili. To znamená, že si opakujeme počátek devadesátých let, kdy jsme třikrát velmi silně devalvovali korunu. Jak se tedy začleňujeme do evropské dělby práce? Na základě toho, že jsme levní. Tím pádem se pořád tlačí na to, aby mzdy nebyly moc velké, aby přidaná hodnota nebyla moc velká, aby se tu jen smontovaly díly a vyvezl produkt. To dělají rozvojové země, které neví kudy kam,“ reagovala na dotaz tazatelky s tím, že za současného kursu přijímat euro by byla chyba. Do eurozóny bychom se pak integrovali podle jejích slov jako žebráci v souvislosti s dopady na úspory, mzdy a důchody. Kurs odpovídající paritě kupní síly by měl být dle Švihlíkové někde okolo dvaceti korun za euro.

Kalousek nerozumí ekonomice a Babiš nemá národohospodářský pohled

Ekonomka se vyjádřila také k Miroslavu Kalouskovi a Andreji Babišovi. Uvedla, že Kalousek ekonomii vůbec nerozumí. „Za jeho panování se ČR dostala do velké recese, zastavila se naše konvergence – už sedm let trčíme na HDP vůči EU na 81 %. Kalousek neovládá základy národních účtů, a dokonce prohlásil neuvěřitelnou věc, že sedmdesát haléřů z koruny, kterou vyděláte, uteče do zahraničí. Vzal si dovoz, vydělil to k HDP a vyšlo mu asi 0,65. On totiž nezná rozdíl mezi poměrem a podílem,“ uvedla s tím, že zároveň je Kalousek zodpovědný za dvě třetiny našeho dluhu. Ocenila však, že je mediálně velice zdatný a ovládá mediální zkratky. „Ekonomii ale nerozumí ani za mák, když to řeknu velmi mírně,“ dodala.

Na hodnocení Babišova působení coby ministra financí je prý ještě brzo. Myšlenku na řízení státu jako firmy však Švihlíková považuje za „absolutní blbost“. „Stát funguje na jiných principech. Ve chvíli, kdy by fungoval jako firma, vás může kdykoliv vyhodit. Nebo, co s vámi udělá?,“ podivovala se ekonomka. Ocenila však, že se snaží distancovat od Kalouska a že klade důraz na stranu příjmů. „Je dobře, že se cílí na lepší výběr daní, což se tedy zatím moc nedaří. Asi si slibují hodně od elektronické evidence tržeb. Je jednoznačný fakt, že nám utíká asi sto miliard na DPH, ale neměli bychom ignorovat také odliv zisků, který je podstatně vyšší,“ hodnotila. U Babiše tedy postrádá národohospodářský pohled.

TTIP? USA chce obklíčit Rusko a Čínu

Následoval dotaz z publika: „Jaká jsou vaše očekávání při schvalování transatlantické smlouvy? Máte nějaký osobní názor, jak to dopadne?“ „Odmítám si připustit jakoukoliv jinou variantu, než že smlouva neprojde. Pokud by prošla a pokud v ní bude regulatorní rámec a bude tam doložka investor – stát, tak s plnou odpovědností říkám, že žádné volby nejsou potřeba. V tu chvíli jsme v pimprlovém divadle. Regulatorní spolupráce znamená, že ještě předtím, než by země navrhla nějaké opatření, tak by se to dalo korporacím, aby řekly, jestli to ohrozí jejich budoucí zisky, a kdyby vyslovily námitky, tak se to nepřijme. Národní parlament je pak zbytečná šaškárna,“ konstatovala.

TTIP má podle ní také významný geopolitický aspekt. „Hroutí se nám systém mezinárodních vztahů, hroutí se nám i systém organizací jako je Světová obchodní organizace. To, co jsme viděli po nástupu velké recese, jsou návrhy na blokové uspořádání. To znamená, že jednotlivé velmoci přichází s návrhy a snaží se vytvářet bloky. Američané mají hned dva. Jednak je to pacifická dohoda a pak je to TTIP s Evropskou unií. Když se podíváte na mapu, tak uvidíte, že tyto dvě dohody vám obkličují dvě velmoci – Rusko a Čínu,“ prohlásila téměř na závěr svého dvouhodinového vystoupení Švihlíková.