Vše podle Uhla urychlily jazykové zákony proti ruštině a hrubé urážky většiny obyvatel poloostrova nacistickými projevy nové kyjevské vlády. „Na Krymu měli dojem, že Ukrajině vládne Pravý sektor a Julie Tymošenková. Ta volala po svém zázračném uzdravení ještě na Majdanu z invalidního vozíku, aby se proti Rusům použily jaderné zbraně,“ připomněl veterán české levice.

Následuje Uhlův výklad etnické promíšenosti Rusů, Ukrajinců a dalších národností v oblasti od Krymu až po Bělorusko. „Velkorusové, Malorusové a Bělorusové vždy tvořili jeden původně pravoslavný, později sovětský lid, z něhož se vydělovali jen Krymští Tataři, Němci, Židé a další etnické či náboženské skupiny.“ Právě proto prý na Krymu, převedeném pod Ukrajinskou socialistickou republiku až v roce 1954, vnímali tyo projevy nacionalismu tak citlivě.

Následně píše o osudech Krymských Tatarů, asi nejostřejší protiruské skupiny. Připomíná, že je po osvobození Krymu od nacistů vyhnal Stalin do středoasijských republik pro údajnou kolaboraci s Němci a vrátit se mohli až za Gorbačova. I po rozpadu SSSR ale byla jejich situace, především sociální, značně problematická. Jak poznamenává Uhl, od loňska jsou poprvé v historii řádně uznanou menšinou se všemi právy.

"Jejich jazyk je na Krymu od loňského března postaven na roveň ruštině a (neužívané) ukrajinštině," připomíná Uhl. Připouští však, že pro řadové Krymské Tatary je často důležitější uhájit své "samozachvaty", tedy neúřední zábory majetku mající za účel spontánně nahradit úředně nevyřešené restituce, než získat právo na nějakou politickou činnost. Vděku Tatarů prý brání zejména historické křivdy.