Tahanice kolem sochy maršála Ivana Koněva vyvrcholily tím, že na její sokl někdo nasprejoval letopočty, které jsou s ním nechvalně spojené. Jak to ale s našimi památníky vypadá v Rusku? Reportér ParlamentníchListů.cz projel největší zemí světa ze západu na východ a kvůli knize Špionem Běločechů v Rusku, která nedávno vyšla, mapoval, v jakém stavu jsou tam hroby a pomníky československých legionářů. Ti Ruskem projížděli před sto lety.

Samarská nenávist

„Víte, co píší Češi na památnících legionářům? A stavějí je po celém Rusku. Najdou si vlivnou skupinu, jako u nás v Samaře, a snaží se ji přesvědčit. Je tam česky napsáno: ‚Smekněte před mohylou hrdinů.‘ Nicméně jsme jednotní v tom, že nápis musí být čestný. V opačném případě jde o podvod, o pokus změnit paměť národa. Nápis by měl znít ne česky, ale rusky: ‚Zradili svého císaře. Zradili členy samarského Komuče. Zradili admirála Kolčaka. Rabovali v domech pokojného obyvatelstva. Oloupili Rusko. Jen v Samaře zastřelili tisíce mužů, žen a dětí. Nezapomeneme‘,“ napsala kdysi redaktorka Nina Bogajevskaja v Sociálních novinách.

Dokonce se kvůli tomu konala menší demonstrace. V Samaře měl být totiž obnoven bývalý památník legionářů, ale po hysterii v Sociálních novinách se na místo vydalo zhruba deset důchodců, kteří křičeli, že banditům se tady nic stavět nebude. Jde o malé rohové náměstí, kde již stojí pomník zastřelených rudoarmějců. Ostatně deník Samarské zprávy kvůli tomu udělal v ulicích města anketu a z deseti dotázaných se o legionářskému památníku nikdo nevyjádřil pohrdavě či zamítavě.

Podle Bogajevské byli Češi v armádě Rakouska-Uherska, jako Čečenci v armádě Ruska, tedy podvratní živlové. „Když mladá dívka ze Samary bodla nožem důležitého legionáře, který ji znásilňoval, Češi ji pověsili a s ní i celou rodinu, včetně dvou malinkých sester,“ stálo také v článku. Před příchodem Rudé armády do Samary si prý legionáři odvezli šest set vagonů plných kůží, mědi, knih, nábytku a dalších věcí, čímž se prý naplno projevila česká národní povaha podle hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Článek vyvolal obrovský poprask. Další články a komentáře o tom, jací byli legionáři grázlové, následovaly.

Články mi tehdy se sebezapřením oxeroxoval Jurij Menčik, ředitel Muzea historie kujbyševské železnice v Samaře. „Jde o dost tendenční články s úmyslem poškodit odkaz legionářů. Historicky tady Čechoslováci nemají dobrý obraz. Sovětská propaganda udělala své,“ dodal a začal xeroxovat další články, v nichž redaktoři naopak jasně argumentují, že důkazy pro popsané zrůdnosti neexistují. „Co se týče madam Bogajevské, je zdejším největším provokatérem. Když nazvala český lid fašisty a vrahy, postavili jsme se tomu, ale z Prahy kupodivu nepřišel žádný oficiální protest. I proto tady komunisté mohou pořád slavit vítězství,“ napsal mi pak Menčikův odborný kolega, historik Igor Efimov.

Dle posledních dostupných zpráv snad pomník legionářů v Samaře nakonec stát bude. Starosta města Oleg Fursov poukázal na dlouhodobý odpor části veřejnosti k vztyčení pomníku na dříve odsouhlaseném místě v sousedství pietního místa věnovaného zastřeleným rudoarmějcům. Nakonec se s českou stranou dohodl na jiném místě a přislíbil, že náklady na instalaci pomníku bude město financovat ze svého rozpočtu a pomník bude zhotoven do konce dubna 2018.

Z veteránského odboru

Dohody ohledně česko–ruské spolupráce na obnově a údržbě válečných hrobů a památníků vysvětlil před několika lety ParlamentnímListům.cz Pavel Filípek z odboru pro válečné veterány na Ministerstvu obrany ČR: „Když zpočátku Rusové slyšeli o našich legionářích, tak z toho nebyli příliš nadšeni. V roce 2010 jsme se důrazně ohradili proti nedodržování mezivládní dohody o válečných hrobech ruskou stranou. Až poté nastal obrat v jejich přístupu k hrobům našich legionářů. Rusové mají totiž eminentní zájem na tom, aby se u nás udržovaly sovětské válečné hroby. Je jich tady nepoměrně víc a jsou v pořádku. Jejich myšlení se sice změnilo, ale pořád tam válečné hroby obnovujeme za naše peníze. Zatím se nám podařilo dosáhnout, že obnovené pomníky a památníky převezmou do své správy a budou je udržovat. Nicméně naším cílem je, aby obnovu válečných hrobů, které byly prokazatelně zničené, financovala ruská strana.“ Jako problematické z hlediska památníků zmínil tehdy několik ruských měst.

Běločeši s rudoarmějci

Některé sto let staré události je třeba připomenout, ale stručně. Z Čechoslováků žijících v Rusku anebo z těch, kteří byli v první světové válce zajati ruskou armádou či přímo přešli na její stranu, vzniklo dobrovolnické vojsko čítající posléze až 60 tisíc mužů. Nutno dodat, že velká část zajatých Čechoslováků bojujících za Rakousko-Uhersko zůstala v zajateckých táborech. Rusko se poté z Velké války stáhlo a propadlo se do chaosu občanské války, v níž proti sobě bojovaly Rudá armáda a Bílá armáda, tedy rudoarmějci proti bělogvardějcům.