„Český prezident Miloš Zeman se těšil, že bude z evropských státníků mezi prvními, kteří zavítají do Bílého domu stisknout si ruku s novým prezidentem,“ uvádí Milan Syruček pro ParlamentníListy.cz.

Zeman a Trump: Marné, dlouhé čekání?

„Byl totiž z Evropy jediný, který ho podporoval už během jeho volební kampaně. V telefonickém rozhovoru mu Trump slíbil, že to bude do konce dubna. Tak byl do Washingtonu spěšně poslán ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček, aby jako nový velvyslanec ve Washingtonu tuto návštěvu připravil. Leč máme už červenec a očekávaná schůzka je v nedohlednu. Chybí tomu zřejmě maličkost: ona dvě procenta jako vstupné do Bílého domu. Česká republika totiž přispívá jen částkou 0,9 procent a do roku 2020 to má dotáhnout na 1,4 procent. To zřejmě na vstupné nestačí,“ konstatuje odborník na rusko-americké vztahy, dlouholetý novinář Mladé Fronty Dnes Milan Syruček.

Komu ta procenta vlastně slouží?

Proč je to tak důležité? „Jistě, USA dávají na obranu 3,5 procent a nechce se jim platit za ostatní. Jenže americké zájmy jsou širší, tahle procenta slouží především jim bez ohledu na to, zda se kryjí se zájmy jiných. Ale třeba ani Německo neplatí tolik. Kdyby tak činilo, bude bundeswehr v síle, jakou Hitler vytvořil v roce 1938 po anšlusu Rakouska, před pohlcením ČSR a útokem na Polsko. Nač tedy potřebujeme mít takovou vojenskou sílu?“ ptá se Syruček a nachází následující odpověď: „Oficiálně je definován za hlavního nepřítele terorismus. Je skutečně nebezpečný, ale co zmůže proti jednotlivým teroristům, navíc sebeobětujícím se atentátníkům armáda, její tanky, děla a letadla? Zatím ani jeden tank nezabránil teroristickému útoku a obávám se, že tak neučiní ani v budoucnu. Musí to být jiný nepřítel. Armáda, aby měla smysl, musí vždy definovat nepřítele.

Dlouhá desetiletí to byl SSSR. Když se v roce 1992 v USA sešli vůdcové USA, Francie, Británie a SSSR, Gorbačov k bývalému americkému prezidentovi prohodil: „Způsobili jsme vám největší škodu. Zbavili jsme vás nepřítele.“ Mýlil se. Jelcinovo polorozpadlé Rusko v roce 1998 vyhlásilo bankrot, protože jeho ekonomika se dostala na čtvrtinu úrovně po skončení války. Následně se Rusko zvedlo a dnes představuje téměř rovnocenného partnera. Nebo nepřítele? Jistě, anexe Krymu a podpora východoukrajinských separatistů je hodna odsouzení, ale mohou být hlavním důvodem k požadovaným dvěma procentům?

Byla kvůli tomu znovu zmobilizována a posílena ruská armáda, aby mohla pokračovat v hypotetických dalších taženích?“ Ruský vojenský rozpočet podle Milana Syručka představuje desetinu amerického, vyjádřeno v dolarech. Navíc Rusko nemá už za sebou podporu Varšavské smlouvy, jako mají USA podporu v NATO. „Nač tedy vlastně máme dále stupňovat zbrojení? Třeba, abychom snížili nezaměstnanost? Nebo stíhačkami honili po světě teroristy?“

Jednotná Evropa? Cha!

Jistě, bezpečnost každé země je prvořadou záležitostí. Ale k ní vedou různé cesty. „Třeba i spolupráce, projekty, které všechny propojí tak, že přerušit spolupráci bude pro bezpečnost rizikovější, než ji posilovat. Vždyť Evropu dosud nepropojuje ani jednotná železnice jako jedna z nejdůležitějších dopravních tepen. Nemyslím tím jen skutečný rozdíl v rozchodu železničních tratí, jejichž jednotnost narušuje jiný rozchod ve Španělsku, na Ukrajině a Rusku, ale především ve vybudování těch magistrál, na nichž se Evropa jednomyslně dohodla na celoevropské konferenci v Praze už v roce 1991, ale projekty dosud leží zapomenut v archívě,“ uvádí Syruček a dále vysvětluje a rozvádí: „Připomeňme si, že šlo o projekt panevropských dopravních koridorů, které byly na druhé konferenci na Krétě v březnu 1994 upřesněny. Šlo o devět koridorů železničních a devět silničních, které měly kontinent propojit od severu na jih a od západu na východ s požadavkem prvních investic během následujících deseti až patnácti let.  Po skončení válek na Balkáně byl na třetí konferenci v Helsinkách v roce 1997 doplněn desátý koridor a to vodní. Pokud vím, pořád se pro realizaci tohoto projektu hledají prostředky. Napadla mě naprosto idiotská myšlenka, což použít něco z oněch dvou procent? Vím, že je to nesmysl, nemůžeme přece na armádě chtít, aby stavěla koridory. Ta je přece od toho, aby je uzavírala. Že vlastně ještě nemá co uzavírat?“

Ukrajinská víc než výmluvná epizoda

„To mi připomnělo jednu malou příhodu z mého cestování na Ukrajinu. Na dlouhém lesním úseku mě zastavili dva policisté a chtěli, abych zaplatil. Netušil jsem za co, nemohl jsem překročit rychlost, protože silnice byla příliš špatná. „Přejel jste bílou nepřerušovanou čáru,“ vytkli mi. „Vždyť tady žádná namalovaná čára není!“ reagoval jsem. „To nevadí, ale bude,“ dodali vítězoslavně.