„Na svět se rodíme s různými šancemi, fakticky jsme už počati s různými šancemi,“ řekl Hampl asi dvacítce posluchačů na úvod besedy, kterou uspořádala Strana svobodných občanů v CaféTucan ve Valašském Meziříčí. Podle něj totiž existuje poměrně vysoká statistická pravděpodobnost, že dítě vysoké manažerky firmy Microsoft bude v životě bohatší, vzdělanější, zdravější a šťastnější než dítě pomocné dělnice zemědělského statku na vesnici.

Éra komunismu a „rozkrádání“ v devadesátých letech

„Ve všech společnostech bylo vždy nějaké třídní rozdělení. V dějinách bylo ale také pár pokusů, které chtěly vytvořit společnost beztřídní. I tyto společnosti se však rychleji než za jednu generaci staly hluboce třídně rozdělenými společnostmi. Za komunistického režimu se dělilo na straníky a nestraníky, což pak některým umožňovalo mimo jiné lepší vzdělání,“ připomněl sociolog.

Poté byla řeč o období promíchávání tříd například v devadesátých letech v důsledku snazších možností podnikání. „Všimněte si, že když se dnes mluví o první polovině devadesátých let, zvláště když se o tom píše v tisku, tak to bylo zlodějské období, období největšího rozkrádání, období amorálnosti, období, kdy se položily špatné základy kapitalismu. Zkrátka něco pohoršujícího a nepřijatelného. Vždy, když se nám promíchají třídy, je potom veliká snaha toto období interpretovat jako špatné,“ sdělil Hampl.

„Nám, kteří jsme v těch devadesátých letech žili, to nepřipadalo jako totálně zlodějské období. Ano, občas se něco ukradlo, ale nebylo to něco, co by určovalo lidský život. Co se tehdy dalo ukrást? Státní rozpočet byl relativně malý, byly tady nějaké továrny, ve kterých byly dvacet, třicet let staré stroje, rozpadající se budovy,“ řekl dále sociolog. Dnes je podle něj snadné založit třeba poradenskou firmu, ale založit firmu, která něco vyrábí, je problém. „I na kadeřnici už jsou nové normy,“ doplnil.

O třídním konfliktu při volbě prezidenta

O chvíli později sociolog hovořil o takzvaném třídním konfliktu. Jako jeden z příkladů uvedl prezidentskou volbu. „Vnímal jsem zfanatizovanou Prahu a zvláště zfanatizované vzdělané lidi v Praze, kteří chodili s těmi žlutými plackami s Karlem. Měl jsem skoro pocit, že se chovají jako fašistické hnutí. To, co v těch lidech bylo cítit, bylo pohrdání tím zbytkem společnosti, těmi, kteří jsou chudí, bydlí na venkově, nemají ten rozhled a podobně. Naopak chlapi v těch venkovských hospodách to vnímali přesně obráceně. V té chvíli bylo třídní rozdělení najednou hmatatelnější."