Na jednu stranu jde o přelomové rozhodnutí, o čemž svědčí statisíce žádostí o výmaz, které provozovatelé vyhledávačů zaznamenali bezprostředně po tomto rozhodnutí, na druhou stranu se ochrana údajů týká pouze vyhledávačů a nikoli samotných webových stránek a jejich obsahu. A i podle předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Igora Němce je tento verdikt spojen s řadou nejasností a spíše než o definitivu jde o zahájení debaty o chování na internetu v budoucnosti. 

Jaký případ Evropský soudní dvůr vlastně projednával? V březnu 2010 Španěl Mario Costeja González podal ke španělskému úřadu pro ochranu osobních údajů Agencia Española de Protección de Datos (AEPD) stížnost proti společnosti La Vanguardia Ediciones SL, která v Katalánsku vydává vysokonákladový deník La Vanguardia, i proti společnostem Google Spain a Google Inc. Tato stížnost se týkala skutečnosti, že se po zadání jména Costeja Gonzáleze do internetového vyhledávače skupiny Google objevuje odkaz na dvě strany deníku La Vanguardia ze dne 19. ledna a 9. března 1998, na kterých je oznámení uvádějící jméno Maria Costeja Gonzáleze v souvislosti s dražbou nemovitostí zabavených v důsledku dluhů na sociálním zabezpečení.

Touto stížností se M. Costeja González na jedné straně domáhal, aby společnosti La Vanguardia bylo uloženo odstranění nebo změna uvedených stránek tak, aby se na nich neobjevovaly jeho osobní údaje, nebo aby bylo využito nástrojů, které vyhledávače poskytují k ochraně uvedených údajů. Na druhé straně usiloval o to, aby byla společnosti Google uložena povinnost vymazat či skrýt jeho osobní údaje, aby se přestaly objevovat ve výsledcích vyhledávání a přestaly být propojeny s odkazy na La Vanguardia. Costeja González tvrdil, že pohledávky zajištěné zabavenými nemovitostmi byly již několik let v plné výši uhrazeny a že zmínka o nich je tedy irelevantní.

Rozhodnutím ze dne 30. července 2010 AEPD uvedenou stížnost zamítl v rozsahu, v jakém se týkala deníku La Vanguardia, tedy se týká zveřejnění starých vydání deníku na webových stránkách. Ve Španělsku je totiž zvykem, že informace o dražbách jsou zveřejňovány na základě nařízení ministerstva práce a sociálních věcí, aby se dosáhlo co nejvyšší účasti dražitelů. Ve zveřejnění informace o dražbě (a vlastně insolvenci stěžovatele) na základě zákona a její archivaci tedy nebylo shledáno nic závadného.

Naproti tomu bylo této stížnosti vyhověno, co se týká společností Google Spain a Google Inc. AEPD měl za to, že provozovatelé vyhledávačů podléhají právní úpravě v oblasti ochrany údajů, neboť provádějí zpracování údajů, za které zodpovídají, a jednají jako zprostředkovatelé informační společnosti.