Když si poslechnete záznam Radiožurnálu, kde v pondělí kardinál Dominik Duka reagoval na redaktorku Českého rozhlasu v souvislosti s budovami na Pražském hradě, které chce církev v rámci církevních restitucí, co vás napadne?

Jako autorka divadelních a rozhlasových her bych k dialogům této postavy napsala do závorky poznámku pro představitele role kardinála: Po počátečních větách přechází do zrychleného tempa, které zakrývá nelogický obsah sdělení. Závěrečné útočné výkřiky gradují do hysterie.

Souhlasíte s tím, že by měl být Pražský hrad vyňat z působnosti zákona o církevních restitucích?

Začátkem října jsem společně se zástupci občanských iniciativ předala Rusnokově vládě návrh na zákonné opatření, které by pozastavilo účinnost zákona o tzv. církevních restitucích. Premiér náš návrh zamítl. Nicméně jsme uvítali nedávnou snahu ministra vnitra na jiné zákonné opatření, které by novelizovalo zmíněný nemravný zákon alespoň o paragraf, jímž by památkově chráněná oblast Pražského hradu byla z nároků katolické církve vyjmuta. Tento paragraf by byl zcela legitimní, neboť má oporu v zákonu č. 135/1991 Sb., podepsaném Havlem, Dubčekem a Čalfou, který ponechává beze změn platnost zákona (154/155 Sb.) o chráněné oblasti Pražského hradu. Už při sporu o vlastnictví korunovační katedrály bral Nejvyšší soud (kromě jiných zdůvodnění) tuto skutečnost v úvahu, když rozhodl, že katedrála patří českému státu.

Jak se díváte na prohlášení církví o výměně budov v areálu Pražského hradu? Mně třeba jsou značně nesrozumitelné...

Značně nesrozumitelné návrhy katolických hodnostářů na výměnu některých nárokovaných budov v areálu Hradu za jiné mi připomínají pohádku o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil. Ráno odešel s krávou na trh a večer se vracel k čekající babičce s jehlou. I tu však cestou ztratil... Ta pohádka mi vždycky připadala k dědečkovi hanebně krutá, protože fandila fikaným překupníkům. Tím nechci tvrdit, že kardinál Duka je senilní dědeček. Ovšem pod jeho vedením a předchozím vedením Miroslava Vlka se počáteční étos katolické církve, který vytvořil kardinál Tomášek, když v listopadu 1989 v katedrále slavnostně prohlásil, že katolická církev je na straně národa, změnil v nezakryté pohrdání tímto národem, jeho historií a nakonec i v pohrdání občany, které Dominik Duka nazval lůzou.

V porovnání s projevy papeže Františka, který působí jako reformátor a hlásá, že církev má být chudá a sloužit chudým, působí hamižnost českých katolických hodnostářů jako facka věřícím. Z hlediska vyššího principu mravního je však spravedlivé, že tento konflikt kulminuje právě před volbami a dává jim tak dosud chybějící stěžejní téma. Občané, kteří váhají, komu dát hlas, si jistě dokážou vzpomenout, kteří političtí handlíři se podíleli na schválení nemravného zákona o daru církvím a kteří tomu naopak chtěli zabránit. Nedomnívám se, že je to rozhodování takzvaně s křížkem po funuse, protože každý zákon může budoucí politická reprezentace změnit. Dokonce i zrušit, pokud o tom rozhodneme my občané v referendu. Hysterie kardinála Duky vyvěrá z těchto obav. Jeho podrážděný křik šířící se z přenosového vozu Českého rozhlasu mi evokoval představu, že kardinál sedí na jehlách, zatímco tu darovanou krávu, kterou chtěl vyhandlovat za telata, si lůza odvádí na své pastviny...