Především tomu, co se dělo kolem výročí 17. listopadu, patří pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Jako účastníka listopadových událostí a jako člověka, který byl nějakým způsobem poměrně silně proskribován i tehdejším systémem, mě velice uráží, když si teď mnozí lidé hrají na Václavském náměstí a jinde na to, že se opakuje listopad 1989, že je potřeba nový listopad 89 a že staví tuhle akci už poněkolikáté jako demonstraci proti stávající hlavě státu. Tentokrát je to o to aktuálnější, že přímá prezidentská volba nás čeká už za pár týdnů. Přijde mi, že je naprosto znehodnocené, zneužité a pošlapané všechno, co vedlo ty obyčejné lidi na Václavské náměstí a potom na Letnou i na všechny podobné akce, ale také do centra Prahy během Palachových týdnů a během srpnů v roce 88 a 89. To je prostě plivnutí do obličeje těmto lidem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Upozorňuje, že před těmi 28 lety tam lidé nepřicházeli proto, aby agitovali za nějakého Havla, Drahoše nebo Kroupu, ale přišli tam proto, že chtěli svobodu. „Mnozí si neuměli představit, co to svoboda je. Mnozí si neuměli představit, co to je kapitalismus. Mnozí neznali rizika kapitalismu, která spočívají v různých sociálních aspektech. Ale to není vůbec podstatné. Podstatné je, že pro nás, kteří jsme tam tehdy různě postávali nebo byli biti po zádech a byli vyváženi za Prahu, vyslýcháni, nějakým způsobem decimováni a vyhazováni z práce, to intuitivně všechno znamenalo boj za svobodu. Myslím si, že si tehdy většina společnosti nekladla otázku, jestli chce socialismus s lidskou tváří jako za Dubčeka, protože to byla maximální historická paměť, které jsme byli schopni, ten osmašedesátý. Časy před ním jsme si už nepamatovali, neprožili jsme je, nevěděli jsme, co je to kapitalismus,“ vzpomíná mediální analytik.

Horáčkova kandidatura na prezidenta je jednou z největších drzostí

Lidé si představovali, že vytvoří nějakou společnost, jež udrží sociální jistoty, které jsme získali uměle a za cenu různých nesvobod za socialismu a k tomu se přidají svoboda slova, shromažďování, tisku, cestování a další. „To všechno byla idea listopadu osmdesát devět. V žádném případě, a to podtrhuji, celá aktivita kolem osmdesátého devátého nebyla spontánně od lidí, kteří nebyli zapojeni do mocenských her, nebyla postavena jako propaganda pro jednu či více osob. Tento 17. listopad, ten včerejší, byl naopak zcela jednoznačně postaven jako propaganda pro Jiřího Drahoše a dva další prezidentské kandidáty. Patrné to bylo především na večerním Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí v Praze. Bylo samozřejmě bizarní, že mezi ně organizátoři nepustili Michala Horáčka,“ podotýká Petr Žantovský.

Myslí si, že to udělali zcela záměrně, protože si dobře spočítali, co by jeho vystoupení znamenalo. „Pan Horáček totiž hovoří – a to cituji, co řekl pro Seznam a je to i na Novinkách – že on ‚ztělesňuje hodnoty 17. listopadu‘. Proto bych připomněl, že pan Horáček byl valchař. Kdo neví, co to je, ať si to najde ve slovníku, byl sázkař na koně, byl redaktor týdeníku ÚV SSM, tak nevím, jestli tohle byly hodnoty, které ztělesňovaly 17. listopad. Domnívám se, že ne. Naopak se domnívám, že kandidatura pana Horáčka na prezidenta republiky je jedna z největších drzostí, jaké jsme vůbec zažili v období po roce osmdesát devět. Ale to je věc pana Horáčka a jeho svědomí. Ale to, že ho organizátoři té několikahodinové akce nenechali v jejím průběhu vystoupit, považuji vcelku za pozitivní,“ přiznává mediální odborník.