O celé kauze informoval před téměř čtrnácti dny Brněnský deník. Mimo jiné v textu citoval hlavního iniciátora protestu, pana Charouse. Charous tehdy poukazoval na fotografii, na níž údajný dánský student nasazoval dítěti ve škole hidžáb a v pozadí byla na tabuli zavěšena jordánská vlajka. Fotografie měla být pořízena na jedné z brněnských škol v rámci projektu EDISON. Charous tehdy uvedl, že až na tyto výjimky „nejde ani tak o propagaci islámu, spíše dětem podprahově podsouvají, co si mají myslet“.

O několik dní později se celá záležitost řešila také na zastupitelstvu Bystrce. Redakce serveru ParlamentníListy.cz si vyposlechla závěrečnou část více než čtyřhodinové nahrávky jednání, která rozhodně stojí za povšimnutí. Radní a zároveň učitelka ze ZŠ Heyrovského Eva Barovjanová v této pasáži hovoří v souvislosti s osobou pana Charouse o extremismu a podivuje se, proč proti projektu EDISON vůbec začal brojit. V jednu chvíli se však nechává poněkud unést emocemi a tvrdí, že by otce zdejší žákyně deváté třídy „dala na OSPOD“.

Pod touto zkratkou se skrývá Orgán sociálně-právní ochrany dětí, lidově řečeno sociálka. S ohledem na kauzu bratrů Michalákových a norské sociálky Barnevernet zní její slova hrozivě a opět tak přiostřují konflikt mezi nespokojenými rodiči na straně jedné a radními a vedením školy na straně druhé. Je přitom paradoxní, že o sociálce mluví zrovna členka KDU-ČSL, když právě její stranický kolega Tomáš Zdechovský se ve zmiňované kauze bratrů Michalákových tolik angažoval.

Ze záznamu jednání zastupitelstva je patrné, že místostarosta Vetchý ani Eva Barovjanová nerozumí tomu, proč má pan Charous s projektem EDISON problém. Redakce serveru ParlamentníListy.cz se proto rozhodla pana Charouse oslovit a získat od něj vysvětlující vyjádření. Pan Charous původně již nechtěl celou kauzu dále rozebírat, ale když jsme mu citovali slova radní za KDU-ČSL Barovjanové o sociálce, přece jenom se rozhodl poskytnout nám komentář.

„Jestli mě sluch neklame, tak na mě paní zastupitelka posílá sociálku. A co bude dál, paní Barovjanová? Co když budu nadále zlobit a zachovám si svůj názor a budu ho říkat veřejně, pošlete na mě policii, ať mě zatkne a posadí mě do chládku?“ vzkazuje Charous své radní a dodává, že slova paní radní Barovjanové o extremismu a nutnosti poslat na něj sociálku zní až neuvěřitelně a má z nich skutečně mrazení v zádech.

„Nechtěl jsem tomu uvěřit. Jak může zastupitel městské části posílat na někoho sociálku jako formu msty za vyjádřený nesouhlasný názor? Myslel jsem si, že žijeme v právním státě a v demokracii, nebo se pletu? Nemám zapotřebí se před paní Barovjanovou obhajovat, to ona nepochopila princip svobodné a právní země. Nicméně bych rád uvedl věci na pravou míru. Deset let jsem přes Centrum na rovinu a přes organizaci Adra finančně podporoval tři děti z Bangladéše a Keni, které za mé peníze absolvovaly základní a střední vzdělání. Nemám problém s islámem ani s těmi studenty ze třetích zemí, ale s ideologií multikulturalismu, která je vtělena do projektu Edison.“

Pan Charous nám dále vylíčil, že jeho názor není ojedinělý, ale ostatní rodiče se bojí takto veřejně proti škole vystoupit. „Většina rodičů má pochopitelně obavy, aby se veřejně projevený nesouhlas negativně neprojevil na jejich dětech, mluvil jsem s nimi. Navzdory strachu mnoha rodičů však nejsem jediný, jehož děti chodí do školy Heyrovského, kdo si na projekt u školy stěžoval. Je nás více a já doufám, že až se lidí dozví, o co zde doopravdy běží, že se přidají.“

Panu Charousovi rovněž vadí, že projekt EDISON iniciovala česká odnož neziskové organizace AIESEC, která působí ve více než stovce zemí světa a finančně ji podporuje mimo jiné americký miliardář maďarského původu George Soros. Jak redakce serveru ParlamentníListy.cz zjistila, Soros má pro AIESEC skutečně slabost. „AIESEC vytváří světoobčany, kteří snad pochopí a budou praktikovat hodnoty otevřené společnosti,“ prohlásil kdysi Soros.

AIESEC se ani nesnaží skrývat, že EDISON je multikulturní projekt. „Díky multikulturní atmosféře, vyvolané zahraničními stážisty, oživuje výuku a zvyšuje zájem o studium mezi žáky a studenty a učí je nebát se odlišného. Projekt EDISON spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru.“

K tomu pan Charous říká: „Ano, to jsou oni, ti, kdo z nás, nehledě na náš názor, chtějí ukovat nového člověka. Kde jen jsme se s tímto cílem v minulosti setkali? Že by u Hitlera? U Stalina? Nicméně, mají to být přece rodiče, kteří dětem vštípí, čeho se mají bát a čeho ne. Když pouštíme děti poprvé samotné na ulici, taky je varujeme, ať v žádném případě nejdou s cizími lidmi, že dospělí mohou být i zlí. Učíme děti, odkud může vzejít nebezpečí a že ne každé auto na přechodu pro chodce opravdu zastaví. S odlišnými kulturami je to úplně stejné. Máme na světě kultury klidné a máme zde kultury nenávistné a vražedné. Škola má děti učit znalostem a slušnému chování, nikoli nekompetentně nahrazovat výchovu rodičů a učit děti, že každá kultura je zalitá sluncem. A přesně toto dělá projekt Edison. Nikdo ze zahraničních studentů neřekne ‚má kultura je špatná, protože muž smí ženu legálně bít a někdy i ji zabít‘,“ upřesňuje Charous.

Projekt EDISON se dále chlubí tím, že má záštitu od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho ideje v mnohém připomínají nechvalně proslulý projekt HateFree Culture, který zaštiťoval někdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, o čemž svědčí i popis „vizí projektu“. „Vizí projektu je tolerance a příznivé společné soužití české společnosti s různými kulturami a národy, a to na základě jejich porozumění a omezení předsudků a stereotypů.“ V neposlední řadě se organizace AIESEC rovněž netají svojí aktivitou v oblasti integrace migrantů, konkrétně její italská pobočka.

Bohužel nikde na webových stránkách AIESEC není možné dohledat, jakým způsobem tato nezisková společnost získává peníze a jak se na jejích multikulturních projektech nedobrovolně podílejí tuzemští daňoví poplatníci. Drtivá většina z nich o existenci těchto a podobných projektů nemá ani tušení. Na rozdíl od pana Charouse a dalších devíti občanů Bystrce, kteří jsou podepsáni pod výzvou zaslanou ředitelce základní školy Heyrovského Eliášové. Výzvu má redakce k dispozici.

Vedení školy rodiče mimo jiné vyčítají, že aspoň zpočátku dostatečně neinformovala o všech aspektech projektu EDISON, který podle jejich názoru nabízí pouze jednostranný pohled a je „nepřípustnou propagací politicky zabarvené multikulturní ideologie“. „Podle našeho přesvědčení by jak vedení školy, tak jednotliví členové učitelského sboru měli důsledně hájit právo žáků na objektivní informace, rozumí se úplné informace bez jakéhokoli politického podtextu,“ píše se ve výzvě.

Deset nespokojených bystrčanů navrhuje vedení základní školy Heyrovského, aby po realizaci projektu Edison dala prostor také přednášce, kde by se žáci 6. až 9. tříd dozvěděli i „o realitě soužití různých etnik, kultur a společenských systémů v jednotlivých částech světa“. Přednáška by měla podle autorů výzvy zdůraznit zásadní rozdíly ve zvycích a společenském uspořádání jednotlivých kultur, případně náboženství.

Ředitelka Eliášová obdržela výzvu před týdnem, ale doposud se k ní nestaví příliš vstřícně a apel na přednášku ve své odpovědi ignorovala. Pan Charous a jeho kolegové však neztrácí optimismus a věří, že celý spor uzavře kompromisní řešení, které bude schůdné pro obě strany. „Já osobně nechci se školou či paní ředitelkou Eliášovou válčit. Nejsem žádný kverulant, který by si liboval ve vyvolávání konfliktů. Škola by však měla nás rodiče brát jako rovnocenné partnery, kteří mají právo ovlivňovat výuku ku prospěchu svých dětí,“ uzavírá ve smířlivém tónu pan Charous.