„Mám pocit, že to je čím dál horší. Když vidím ty tisícové demonstrace v Ostravě, vidím ten chaos, zásahy policistů… Psychice to nepomůže. A reakce Romů je předvídatelná: Mají strach. Jako by se čekalo na něco mimořádného. Je to ve vzduchu a nebude to pěkné,“ obává se Váradi. Podle jeho názoru si musejí Romové v české společnosti vydobýt respekt. A to prací, ne tím, že někoho zmlátí. 

Pozitivní diskriminace je ponižující

Odmítá obecně rozšířenou představu, že Romové mají více práv než většinová společnost: „Diskriminace naruby je nesmysl. Já byl teď na jedné schůzce s lidmi z Agentury pro sociální začleňování a jedno z témat, co tam zaznělo, bylo, že snad Evropská unie chce nastavit kvóty pro samosprávu, že by v ní měl být nějaký počet Romů. To je totéž jako s kvótami pro ženy. Je to hloupost. Na ta místa přece musejí jít lidé, které ta práce baví, kteří ji chtějí dělat, kteří na ni mají vzdělání a předpoklady. Přece proto, že jsem Rom, nebudu někde sedět. Není to jenom hloupé, je to ponižující.“

Přiznává také, že zřejmě neexistuje romská kultura. „Existují jen střípky romské kultury. Vždyť jsme navštěvovali české školy, učili jsme se ze stejných učebnic. Automaticky jsme přijali, a museli přijmout, kulturu většiny. Já ale vlastně nevím, jestli se můžeme na něco vůbec dívat jako na echt romskou záležitost.“

Romové si potřebují odpočinout od stresu

Uznal rovněž, že některá pravidla, nastavená většinovou společností, se Romům nelíbí a neřídí se jimi. „Romové z těch společenských pravidel, alespoň podle mě, unikají proto, že prostě neumějí splnit všechny ty požadavky, které jsou na člověka dennodenně kladeny. Ten tlak je extrémní, už třeba jen v tom, jestli sežene, nebo nesežene práci; a Romové si potřebují odpočinout od toho stresu vnějšího světa a utíkají do svých rodin. A tam už nejsou Romové. Já ve své rodině nejsem Rom, jsem tam prostě Ota a tam si odpočinu. A jasně, připouštím, že ne všechno tam je podle pravidel, ale mně je tam dobře.“

Uznal, že lidé z většinové společnosti mají obavy, pokud jdou sami po ulici a potkají skupinu romských mladíků. Strach je ale prý i na opačné straně. „Oni si ti Romové totiž také říkají, když jde někdo `bílej` v noci po tom chodníku: `Hele, není nás tady moc? Nekoukám blbě? Mám ruce tak, aby věděl, že mu nic nechci ukrást? Mám je mít v kapsách, nebo je mám mít nad hlavou?` Je to strach odevšud, paranoia produkovaná dnešní společností,“ míní romský místostarosta a na závěr přidal vlastní zkušenost: „Já jsem šel po Praze, byla tam dáma, která venčila psa. Já potřeboval poradit a nenapadlo mě nic blbějšího, než se jí zeptat. Dáma na mě vykulila oči, chytla si kabelku a řekla mi, že nerozumí česky. V pořádku, nerozumí česky, proč ale o pět metrů dál vypraví jiné babičce: `Hele, on mně tam asi něco chtěl udělat!` Takový je život. Šílenost. Mám se cítit, že jsem něco provedl? Měl jsem špatnou bundu? Blbě jsem se díval?“