Vznikající vládní koalice se už shodla na společném programu. Jak ho hodnotíte?
Dohoda v celku stanoví vládní platformu pro spolupráci mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL na budoucí čtyři roky a je očividným středovým kompromisem, daným stranickou konstelací i tím, že dnes v podstatě všechny politické strany tíhnou ke středové politice. Rozdíl je jenom v tom, jestli ke středu přistupují zleva nebo zprava. Dohoda má i v jistém smyslu PR či rétorickou dimenzi. Většina toho, o čem se v textu píše, prostě "zní dobře", nicméně zatím to nemá žádný vztah k reálné politické praxi.

Čistě textově mě zarazilo, jak málo text mluví i v úvodních částech o české společnosti jako celku a daleko více adresuje a alokuje problémy směrem k jednotlivým skupinám obyvatel (podnikatelé, živnostníci, zaměstnanci, důchodci), což je na jednu stranu logické vzhledem k tomu, že jsou tu potřeba různé politiky, ale na druhou to svědčí o tom, že tu byl oslaben holistický přístup, který byl patrný v programu ČSSD. Například první společenská skupina, o které se v dohodě mluví, jsou živnostníci a podnikatelé, nikoliv ale zaměstnanci, kterých je v České republice většina.

Další věc, která mi ve smlouvě chybí, je vyhodnocení celkové situace země, které by nemuselo být příliš dlouhé, ale přesto by v bodech ukázalo na to, že strany mají povědomí o tom, v jaké kondici země je a na co konkrétně jejich priority reagují. Tohle je mor politiky, která po každých volbách staví jakoby na zelené louce. Přesto je ale i tento text, stejně jako volební programy, určitou diagnózou. Když si projdete bod za bodem, zjistíte, že de facto ve všech oblastech správy státu jsou potřeba zásadní zlepšení a změny. Už jen samotné heslo rekonstrukce státu otevřeně připouští, že to s českým státem nebude moc v pořádku. Nedozvěděli jsme se ale vlastně proč, kdo a jaké konkrétní politiky za to nesou odpovědnost. Jen to, že to koalice bude chtít zlepšit a jak. Bez hlubší reflexe se ale nemusí vůbec dojít k vhodným způsobům řešení. Doufejme, že si patřičnou analýzu strany udělaly pomocí svých expertů a na nich svoje priority stavěly a že nedávný výrok B. Sobotky o tom, že strany nemají konkrétní, detailní přehled o stavu státu, nebyl myšlen vážně.

Jaké body byste v programu označila za zásadní?
Zásadní je posílení důrazu na stát, který je o trochu více patrný než v uplynulých sedmi letech a výraznější akcent na řešení některých sociálních problémů včetně částečného (ale je otázka jestli dostatečného) uznání principu, že do sociálního smíru a společnosti se musí uvážlivě investovat. To je určitý, byť skromný, posun.

Nepovažujete za politicky nevýhodné pro ČSSD, že neprosadila zvýšení daní firmám, dokonce ani zavedení sektorové daně, i když strany připustily, že se k ní ještě mohou vrátit?
Je to kompromis, který bude muset ČSSD politicky obhájit v rámci vládnutí. ČSSD se svůj celý program ohledně daní nepodařilo prosadit vzhledem k tomu, že ani ANO, ani KDU-ČSL s daněmi nechtěly nijak výrazněji hýbat. Bohužel není ochota k tomu zrevidovat samotnou myšlenku rovných daní. ČSSD se vzdala pojmu "spravedlivých daní". Prošla jenom daň z hazardu a snížení DPH u léků, knih, péče o děti, a dále zrušení koncepce superhrubé mzdy a odnětí daňové slevy pro pracující důchodce. ANO mírně ustoupilo v otázce udržení daňové výše po celé čtyři roky s tím, že se k problému bude ochotno ještě vrátit. Uvidíme, jestli se vládě podaří v kombinaci se slibovaným zlepšením výběru daní a snížením nákladů na jejich výběr, jak si slibuje, dosáhnout lepších výsledků než předchozí vlády. Rekonstrukce státu totiž stojí peníze.

Podařilo se podle vás některé straně v koaliční smlouvě prosadit víc než ostatním?

To je docela složitá otázka vzhledem k tomu, že všechny tři strany mají středové tendence. Pokud si uděláte textovou analýzu, na mnoha místech zjistíte, že dohoda přebírá celé věty z volebního programu ČSSD a na dalších, že přebírá celé věty z programu ANO. Program KDU-ČSL sloužil jako předloha mnohem méně. Už v době volební kampaně a jednotlivých volebních programů bylo hmatatelné, že v řadě oblastí si například program ČSSD a ANO neprotiřečí. Jak jsem řekla, například v oblasti daní se prosadily spíš ANO a KDU-ČSL na úkor ČSSD. V případě, řekněme, zemědělské politiky je vidět poměrně výrazný průnik všech tří stran. Všechny tři strany tu kladly důraz na kvalitní české potraviny. ČSSD neměla v programu podporu potravinovou soběstačnosti, kterou do dohody prosadily ANO a KDU-ČSL. Z dohody například zmizela věta z programu KDU-ČSL o oslabení vlivu a tržní síly velkých potravinářských řetězců, v případě daňové politiky zmizela zase sociálně-demokratická koncepce spravedlivých (tj. zavedení částečné progrese) daní. Například část dohody týkající se vzdělání a vědy je zase téměř celá opsaná z programu ANO, kde ale ani jedna strana nepodporovala například zavedení školného. Jasný průnik je potom viditelný v případě formulování dohody v oblasti životního prostředí, kam se prosadila řada prvků z programu ANO i ČSSD, avšak z programu zmizelo například odmítnutí dovozu odpadů ze zahraničí, které měla v programu sociální demokracie, ale i řada programových bodů ANO.

Co říkáte na program v sociální oblasti? Co z něj považujete za nejpodstatnější?

Uplynulé roky ukázaly na to, že právě v době hospodářské krize je nutné na sociální oblast zvlášť myslet a ne jít cestou poměrně bezhlavých škrtů, protože taková politika se dříve nebo později projeví právě v oblasti sociálního smíru, který dělá každou ekonomiku atraktivní či "konkurenceschopnou". Je očividné, že dohoda chce napravovat ty nejhorší škody, které napáchaly předešlé vlády svými necitelnými zásahy v kontextu dlouhé hospodářské stagnace, která nutně vytvářela na českou společnost jako celek značný ekonomický a sociální tlak.

Nejpodstatnější je alespoň náznak, i když nikterak radikální, v otázce minimální mzdy (alespoň 40 procent průměrné mzdy, což by nyní bylo asi 10 000 korun), snaha o nápravu některých kroků minulých vlád (konec danění superhrubé mzdy, znevýhodnění pracujících důchodců, návrat porodného i u druhého dítěte atp.) a slíbené změny v oblasti exekucí a lichvy, kde by se měla posílit ochrana občanů-spotřebitelů. Vláda slibuje se zaměřit na problémy sociálně vyloučených, kde se mimo jiné misí problém nezaměstnatelnosti některých občanů, sociálního bydlení a nespravedlivě nastaveného systému exekucí.