Film Syrská lovestory švédského režiséra Seana McAllistera ukazuje příběh manželské dvojice syrských občanských aktivistů, kteří po věznění a útěku do Libanonu přesídlili do Francie. Assem Atassi, který v České republice žije osmnáct let, v úvodu debaty řekl, že mu film připomněl hlavně jeho vlastní situaci, kdy odcházel ze své země, a přitom tam zanechával celý svůj dosavadní život bez naděje na návrat. Podle Šimona Pánka Sýrie byla vzkvétající zemí, a kdyby tam byla více uvolněna diktatura a dostal šanci dialog, nemuselo dojít k občanské válce a země nemusela být ve stavu, v jakém se nachází dnes. Celá část jedné syrské generace čekala od roku 2002 od Bašára Asada jako od vzdělaného člověka, že začne Sýrii otevírat, bohužel se to ale nestalo. Revoluce byla nejdříve pokojná a trvalo měsíce zatýkání a bití ze strany státní moci, než došlo k ozbrojenému konfliktu.

„Báli jsme se, že s ruskou podporou začne postupovat na sever intenzivně Asadova fronta“

Diskuse pokračovala otázkou pro Šimona Pánka na aktivity Člověka v tísni v Sýrii. „Velkou většinu pomoci tvoří základní potraviny a hygienické potřeby pro vybrané rodiny. Typickou rodinou je přitom žena s několika dětmi a její muž už buď není na živu, nebo někde bojuje. Základní výběr příjemců pomoci dělají místní výbory a část pomoci jde materiálně. Nakupujeme v Turecku i jinde a to pak vozíme přes hranici do Sýrie. Poměrně velká část má ale formu potravinových lístků, v severní Sýrii máme asi stovku obchodníků, kteří tyto lístky akceptují a my jim je pak ex post proplácíme,“ řekl o pomoci v severní části Sýrie Šimon Pánek. V oblasti, jíž se tato pomoc týká, žijí čtyři miliony lidí a z nich zhruba dvěma stovkám tisíc je určena pomoc Člověka v tísni. Podle Pánka jde o klasickou humanitární operaci, která kromě zmíněné pomoci drží v chodu asi třicet malých škol, kde zajišťuje platy učitelů. Také pomáhá zajišťovat některé komunální služby. Systém potravinových lístků je podle Šimona Pánka výhodný, protože pomáhá udržovat v provozu obchody a místní ekonomiku, odlehčuje převozu potravin apod. „Je to obecně moderní trend humanitární pomoci – nenakupovat, nebalit a nepřevážet, ale dát lidem systém, který nepodrývá místní ekonomiku a nabízí lidem i jistý výběr, co si za pomoc pořídí. I psychologicky to hraje roli,“ řekl Pánek, který uvedl, že tak lze postupovat, jen pokud se lidé nedají do pohybu. „Báli jsme se toho, že s ruskou podporou začne postupovat na sever intenzivně Asadova fronta, to se zatím nestalo. Kdyby k tomu došlo, vznikl by strašný přetlak a mohlo by dojít k vytlačení až milionu lidí do Turecka. Zatím ale tento systém držet můžeme,“ řekl Šimon Pánek.