Skandál na Havlově fóru: Lidé prý utíkali ze sálu

20.10.2016 9:50 | Zprávy

Nad návštěvou dalajlámy a nad konferencí Forum 2000 v České republice se ve svých komentářích na serveru Britské listy zamysleli Bohumil Kartous a Daniel Veselý.

Skandál na Havlově fóru: Lidé prý utíkali ze sálu

Foto: Hans Štembera
Popisek: Vítání Dalajlamy v Praze na Hradčanském náměstí. Dalajlama přijel do Prahy na dvacátý ročník konference Forum 2000, kterou založil bývalý prezident Václav Havel

Kartous si všímá především úterního vystoupení belgického spisovatele Pietera De Buyssera na konferenci Forum 2000, již založil exprezident Václav Havel. Někteří lidé podle jeho slov demonstrativně odešli ze sálu. Tématem 20. ročníku konference byla Odvaha převzít odpovědnost. Na konferenci vystoupil také dalajlama.

„Samotné téma bylo zvoleno dobře: skutečně čelíme krizi politiky v demokratických zemích. Brexit, Trump a autoritáři v centrální Evropě byli snad nejčastěji propíranými souvislostmi. Velmi dobře se ujal termín post-truth era, fenomén naprosté nedůvěry v cokoliv a kohokoliv, experty nevyjímaje. Obavy z toho, že není možné nikoho přesvědčit argumenty, ale naopak je možné strhávat davy šířením populistických lží a emocionální manipulací, jsou značné. Výzva k tomu převzít odpovědnost v době, kdy v politice vítězí okázalá neodpovědnost, je srozumitelná,“ zmiňuje Kartous.

Následně popisuje, jak v momentě, kdy belgický spisovatel hovořící o pokrytectví západních politických kultur zobrazil portrét Václava Havla, jenž přebírá řád od tehdejšího prezidenta USA George Bushe, začali lidé odcházet ze sálu, například ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. De Buysser hovořil také o zcizení Havlova odkazu jeho vlastním přičiněním, jeho vlastním postojem a schvalováním politiky manipulace.

Když spisovatel začal číst pasáže z Havlovy knihy Moc bezmocných, na nichž ukazoval, jak se západní politika proviňuje velmi podobným způsobem jako totalita, byla podle De Buyssera debata přerušena a vypadalo to, že spisovatel nebude moci pokračovat. Diváci si však prý pokračování vynutili.

„Samotný fakt, že si diváci pokračování vynutili, je potěšující. Nicméně záchvat paniky z toho, že se někdo odvážil sahat na nedotknutelný obraz a že tak navíc činí způsobem velmi nepříjemně průkazným a následná snaha o kontrolu svobodného vyjádření s sebou nese velmi silnou příchuť totalitního syndromu, který hledá určité absolutno a nepřipouští pochybnost. Je směšné zacpávat si uši nebo umlčovat myšlenky, které jsou zcela běžnou součástí diskursu v rozvinutých demokraciích,“ podotýká Kartous závěrem.

Původní text ZDE

Publicista Daniel Veselý se pak zamyslel nad návštěvou dalajlamy v Praze, jež podle jeho slov potvrdila rozpolcenost české politické scény. „Ani v jednom ze dvou táborů neexistuje místo pro realitu ani soudnost. Na jedné straně stojí ti, kdo jsou ve svém svatém zápalu schopni přezírat očividné kontroverze jimi uctívaného simulakra, a na druhé straně se zase šikují ti, kdo zištně a s notnou dávkou servility podepisují narychlo spíchnutá prohlášení o své loajalitě vůči cizí velmoci,“ uvedl.

Dalajlama je podle Veselého značně kontroverzní osobností. „Je pozoruhodné, že nekritickým stoupencům tibetského duchovního vůdce nevadí skutečnost, že on a jeho kolegové v exilu pobírali tučné prebendy od CIA na operace guerillových buněk proti čínské vládě,“ zmiňuje Veselý se slovy, že Čína se z mocenského dosahu USA vymanila v roce 1949.

„CIA se v intencích studené války snažila podkopat integritu čínského režimu, mimo jiné i podporou tibetského hnutí odporu včetně poskytování výcviku a dodávek zbraní. To sám dalajlama později označil za škodlivou politiku, neboť Spojené státy podle jeho slov sledovaly pouze své zájmy, aniž by jim šlo o samotné Tibeťany,“ dodal s tím, že kdyby tibetský duchovní lídr mínil svá slova s ohledem na výše uvedené informace i své vlastní hodnocení skutečně upřímně, jistě by se peněz, jež mu CIA dlouhá léta zasílala, veřejně zřekl.

„V myslích tuzemských aktivistů se Tibet před čínskou okupací zobrazuje jako romantický mýtus, třebaže zde panovala feudální teokracie symbolizovaná nevolnictvím. Dalajlama je, přes své úsilí o demokratizaci tibetského hnutí odporu, dědicem tohoto systému, byť na odborné úrovni existují odlišné pohledy na tibetskou společnost před čínskou invazí. Idealizace poměrů v Tibetu, ať již pramení z neznalosti, či úmyslného zamlčování faktů, je v konečném důsledku stejně škodlivá, jako jejich jednostranná démonizace,“ tvrdí následně Veselý a poznamenává, že čeští bojovníci volají po úplné nezávislosti Tibeťanů na Číně, kdežto dalajlama a chce jen širší autonomii Tibetu v rámci Číny.

„Dnešní ‚protibetské národní obrození‘, jehož jsme v ČR svědky, se v osobě dalajlamy navzdory uvedeným kontroverzím snaží vykreslit morální autoritu, která má fungovat jako štít vůči politickým elementům na domácí scéně, jimž na dodržování lidských práv příliš nesejde,“ řekl se slovy, že česká politická reprezentace hazarduje s pověstí ČR, již představuje jako nesvéprávnou zemi, a snaží se zachovat přízeň čínských investorů za každou cenu.

„Na jedné straně tak stojí nekritičtí příznivci simulakra, kteří se snaží zabránit domnělému obratu ČR na Východ, a na straně druhé nesvéprávní vazalové, již chtějí udržet přízeň Pekingu hlava nehlava a již volky nevolky vytvářejí nedůstojné podmínky pro česko-čínské obchodní vztahy. V obou případech zřejmě platí známé přísloví ‚účel světí prostředky‘, přestože se se zamýšlenými záměry nakonec mine,“ uzavřel.

Původní text ZDE