Když se ParlamentníListy.cz na konci roku v souvislosti s kauzou Vidkun (Kyselý a spol.) tázaly Policejního prezidia ČR, jestli je Šlachtův útvar k vyšetřování korupčního jednání kompetentní, když na ně není specializován, na rozdíl od Útvaru pro vyšetřování korupce a finanční kriminality, otázky vedení sboru příliš radosti neučinily.

„Vzhledem k tomu, že váš dotaz je evidentně zaměřen přímo k okolnostem kauzy Vidkun, tak vás s dotazem musím odkázat na dozorující Vrchní státní zastupitelství Olomouc, které si vyhradilo poskytování veškerých informací,“ zareagoval mluvčí Policejního prezidia ČR David Schön. Vzhledem k tomu, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci je na veškeré informace ke kauze Vidkun skoupé, ParlamentníListy.cz si proto od policie vyžádaly „Pokyn policejního prezidenta o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení“, v němž jsou jednoznačně popsány úkoly a úlohy jednotlivých policejních složek.

Z tohoto interního aktu z roku 2009 totiž vyplývá, že korupcí jako takovou se může zabývat pouze protikorupční policie – Útvar pro vyšetřování korupce a finanční kriminality. Jenže Policejní prezidium ČR tento interní dokument odmítlo vydat. „Zmiňovaný pokyn již byl nahrazen novou verzí – 103/2013. Tento pokyn je neveřejný,“ utnul snahu dozvědět se pravdu, jak je to s vyšetřováním korupce, policejní mluvčí David Schön.

Přestože je pokyn policejního prezidenta neveřejný, ParlamentníListy.cz se k němu nakonec dostaly. A zjištění je to naprosto fatální. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu totiž podle tohoto pokynu nemůže vyšetřovat nejen korupci, ale ani soudce, policisty nebo představitele územní samosprávy. Přitom ve zmíněných třech případech jde o korupci, soudce, policisty i představitele územní samosprávy. Jaké kompetence mají jednotlivé policejní útvary, si lze přečíst na stranách 11 a 12 pokynu policejního prezidenta, který je v příloze tohoto článku. Z pokynu policejního prezidenta vyplývá, že všechny věci by měla vyšetřovat protikorupční policie – Útvar pro vyšetřování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), a nikoli Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Tyto zkratky jsou pro čtení následujícího textu důležité.

ÚOOZ tak může a má vyšetřovat trestnou činnost organizovaných zločineckých skupin, páchání zvlášť závažných a organizovaně páchaných zločinů v oblasti násilných projevů, vydírání a nástražných výbušných systémů, užitých proti životu, zdraví nebo majetku, nedovoleného obchodování se zbraněmi, výbušninami, vojenským materiálem, chemickými, biologickými, radioaktivními a ostatními vysoce nebezpečnými látkami a komoditami, nelegální migrace a obchodu s lidmi, krádeží motorových vozidel, terorismu a extremismu, proti měně a platebním prostředkům, financování terorismu. Může také vyšetřovat trestné činy páchané formou kybernetických útoků, které mají povahu kybernetického bezpečnostního incidentu, oznámených Národním bezpečnostním úřadem. V textu není o korupci ani slůvko. Přesto ÚOOZ vyšetřuje mnoho případů, které spadají do kompetence protikorupční ÚOKFK.

„Věcná příslušnost konkrétního útvaru by měla být určena podle závazného pokynu. Podle tohoto pokynu vyšetřuje korupční trestné činy ÚOKFK, a nikoli ÚOOZ. Jsem názoru, že pokud je věcná příslušnost upravena, byť vnitřní normou, musí být podle ní postupováno. Nikde není uvedeno, že by příslušný nadřízený mohl věcnou příslušnost měnit,“ míní právník Filip Seifert z Unie obhájců.

Seifert vychází ze staršího interního pokynu, který lze dohledat v otevřených zdrojích, ale zásadních změn interní směrnice z roků 2009 a 2013 nedoznaly. V jedné části pokynu je uvedeno, že vedoucí pracovníci mohou po doloženém projednání s dozorovým státním zástupcem rozhodnout v jednotlivém případě o změně příslušnosti podřízených policejních orgánů. Toto tedy může být teoretické vysvětlení, proč v některých kauzách dochází ke změnám věcné příslušnosti. Důvody si lze podle Seiferta pouze představit a bude mezi ně patrně patřit aktuální vytížení či skutečnost, že vyšetřovaná trestná činnost se týká útvaru, který by byl jinak věcně příslušný, a je třeba zajistit, aby nedošlo k ohrožení řádného vyšetření věci, podjatosti, zvláštní specializaci či techniky apod. „Zajisté je žádoucí, aby k takovým změnám nedocházelo, a pokud dochází, tak v odůvodněných a doložených případech a se souhlasem dozorového státního zástupce. Zjevný exces by podle mého názoru byl, kdyby bez skutečného doloženého oprávněného důvodu došlo ke změně věcné příslušnosti. Například když by ÚOOZ vyšetřoval trestnou činnost, která náleží ÚOKFK, aniž ÚOKFK byla z tohoto vyšetřování nějak vyloučena. Takový postup by pak zaváněl svévolnou změnou věcné příslušnosti, sledovanou jistě nějakým cílem, kterým zpravidla nebude nezávislé vyšetření věci,“ pokračuje Seifert. Jeho replika přitom sedí na korupční kauzy, které ÚOOZ vyšetřuje.

Seifert navíc nemá vysvětlení například pro to, že Šlachtův útvar v rámci kauzy kolem podnikatele Kyselého vyšetřuje policisty, když tato činnost náleží pouze Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) nebo státnímu zástupci. Podle trestního řádu vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky policie vede Generální inspekce bezpečnostních sborů. Pokud by hypoteticky součástí podezřelých či obviněných byl i příslušník GIBS a bylo by tím ohroženo vyšetření věci, tak podle mého názoru platí, že vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů vede státní zástupce. Při tomto vyšetřování může státní zástupce požádat policejní orgány v rámci jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, ale vyšetřování má konat státní zástupce. Sdělení obvinění policistům, ale podepsal a předal detektiv ÚOOZ, nikoli státní zástupce.

„Bohužel přípravné řízení je zcela v rukou státního zastupitelství, až na ojedinělé zásahy soudu (například vazba apod.), a soudy se již zpravidla příslušností nezabývají (ani Ústavní soud, pokud nejde o vazbu či jiný zásah). Tedy má zkušenost a názor je, že dosáhnout jakéhokoli výsledku je prakticky nemožné,“ dodal Seifert.

Robert Šlachta si z interního pokynu policejního prezidenta, který by měl cele respektovat, ale těžkou hlavu nedělá. Dokazuje to nedávný výrok pro časopis Respekt. „Ano, je mně vytýkáno, že dělám věci, které nám nepřísluší, ale já název Útvar pro odhalování organizovaného zločinu beru hodně vážně. Těžko se hledají hranice, kde přesně v dané problematice se máte pohybovat. Ti chytráci, kteří to říkají, by nám měli říct, co tedy už nemáme dělat a co ještě můžeme. Rozhodně to není tak, že chodíme čistě do věcí, jako je korupce. Když si vezmu třeba vyšetřování zneužití peněz z evropských fondů, to jsou věci prověřované v rámci další trestné činnosti, jako je vydírání – a k tomu pak může přibýt v různé formě úplatkářství. Nebo když děláme autokriminalitu a narážíme na to, že když se kradená auta legalizují, tak se prostě uplácí. Další věcí je legalizace povolení k pobytu vydávaných migrantům, kterou jsme dělali – a kde se opět uplácelo. Co tedy máme dělat? Zabývat se jen částí, nebo celý případ nedělat? My máme dnes určeno osm okruhů činnosti a celkově 500 lidí. Takže se rozhodně nechceme ještě cpát někam dál,“ řekl Šlachta.