Z vašich nejrůznějších vyjádření je znát, že se vám ani trochu nelíbí, jakým způsobem se vyvíjí západní civilizace. Co vám nejvíce vadí na pokroku v jejím podání?

Nejedná se z mé strany, jak mi někdo říká, o šíření poplašných zpráv, ale stejně tak jako strom roste a umírá – a je to přirozené – tak i naše civilizace někdy zemře. Nyní je ve stavu nemoci, ale člověk se může mýlit, stejně jako se může mýlit každý šaman nebo lékař. Ale já se obávám, že k tomu vedou všechny atributy současnosti a snahy neustále se hnát dopředu. Nikdo neví pořádně kam, ale hlavně každý chce mít všeho strašně moc. Je to nepřirozené, protože člověk se může najíst jen z jednoho talíře. A jak chce toho strašně moc, tak tady vzniká přetlak, který je podporován naší chamtivostí, což je, bohužel, přirozená vlastnost člověka. Mě štve, že převážné většině politiků to nevadí, protože jim se jedná o dočasné přežití, o volební období, ale naše civilizace se rozšiřuje obludným způsobem, kdy se bojuje o vyšší zisky, o vyšší spotřebu, o vyšší výkony, o vyšší výrobu a tak dále. A to souvisí s drancováním zdrojů, protože ty tzv. vysoké cíle se neobejdou bez drancování prostředí, v němž žijeme. Tím si pod sebou podřezáváme větev. To indián v Amazonii cítí, ten tu větev vidí. My tu větev nevidíme, tak nám je jedno, kdy spadneme na držku.

Západní myšlení usiluje o bohatství, o moc, o neustálý růst někam dál a dál. Ale když to je de facto v lidské přirozenosti, co s tím?

Pokrok vede ke zkáze, ale nedá se s tím nic dělat. Jenže je to stejné jako říci, že je zbytečné, aby se člověk narodil, když stejně zemře. Ale on se narodí proto, aby si prožil život a přiblížil se smrti, protože to je jediný cíl. Ale civilizace to tak necítí, jako to cítí ten člověk. To, co jsme si tady vybudovali, ta paradigmata a zákony nebo předpisy o naší společnosti, je zcela rozdílné oproti těm u amazonských Indiánů, kteří nemyslí materiálně. Ale vznikem vědy před čtyřmi stoletími se u nás z toho materiálna stalo nové božstvo. Předtím to bylo víceméně vyvážené, ale věda duchovno z naší společnosti odřízla a čím dál tím víc duchovno mizí a je tu nové božstvo, které podporuje právě tu chamtivost, nenasytnost. Když někdo vydělá milion, chce další milion a nezastaví se a řítí se ke smrti, kterou nevidí, protože si myslí, že si může všechno zařídit, všechno koupit.

Jako ta naše civilizace si myslí, že je tak silná, že se tomu ubrání. Ona může pád zpomalit, což by bylo správné počínání, ale k tomu zpomalení toho moc nedělá. To mě děsí, že nevidím snahu o zpomalení toho pádu. Naopak se neustále podporuje tzv. pokrok a šílená technologie, která prakticky nahrazuje člověka a je pro mě obludná. Máme chytré telefony a jiné chytré technologie, ale člověk už chytrý není? Necháme si brát svou chytrost tou technologií. A člověk se tu tak nějak potácí a jenom využívá chytrosti nějakých materiálních statků a své duchovno o chytrost obírá. Čili co se z toho člověka stává? Stávají se z nás jen ti, co mačkají na knoflíky. A časem ani to možná nebude. Takže my opravdu sami sebe ničíme.