Pane starosto, jak to s těmi montovnami a halami vlastně všechno začalo?

V roce 2008, 2009 v období finanční – hospodářské krize byla na Tachovsku stále velká nezaměstnanost. Padl Siemens ve Stříbře, který zaměstnával zhruba 3 000 lidí. Důsledek toho byl, že například Kostelecko mělo nezaměstnanost zhruba 34 procent. Protože tu dříve naprosto převládalo zemědělství, tak tu nebyla odpovídající kvalifikovaná pracovní síla. A měli jsme tu poměrně silnou romskou komunitu.

Zaměstnanci Siemensu, přestože dostali poměrně slušné odstupné, tak následně situaci vůbec neřešilo, neboť ne každý s tím obnosem uměl naložit k řešení budoucnosti. Na radnici ve Stříbře byl vytvořen krizový štáb pro získání investorů. Byli tam zastoupeni například starostové, odbory, pracovní úřad, Plzeňský kraj, ministerstvo pro místní rozvoj a CzechInvest, poslanci, senátoři. Obec Kostelec v dobré víře vytvořila podmínky ukončením komplexní pozemkové úpravy v Ostrově u Stříbra na přivaděči D5. Změnou územního plánu jsme připravili podmínky k nabídce investorům. Kdo tehdy věděl, co bude za deset let! Systémově to nikdo neřešil, koncepčně vize žádná. Vždyť i vláda měla něco říci, ostatně Tachovsko bylo jako hospodářsky slabý okres podporováno. Dostávali jsme speciální dotace, aby se neřeklo. To dostával jen někdo. Ale to nebylo řešení.

Jako první byla švédsko-finská firma Assa Abloy, která dělá výlohy a dveře do supermarketů. Pamatuji si na jejich prvního zdejšího ředitele, pana Karlsona, který sem přijel a z naší zasedačky na obecním úřadě se stal personální úřad. Chodily životopisy, zvonily telefony. Přeposílaly se životopisy, prosilo se. U jedné firmy jsem řekl – „mám tu tři lidi, kteří jsou z mého správního území. Byl bych rád, kdybyste se na ně podívali. Nevnucuji vám je, ale zkuste to, jste na našem správním území, postarejte se přednostně o naše lidi.“ A oni se divili – to také jde, že se starosta zajímá? „A proč ne,“ já na to. „Vždyť vám tady vytváříme podmínky, tak se snažte také pomoci a buďte společensky odpovědní.“

Šli jsme na to systémově, věděli jsme, kdo kde bude, věděli jsme kolik lidí, vybírali jsme si firmy. Pak už to neměly zapotřebí, dělaly si to už u sebe. No a najednou pracovní síla došla. Kostelecko má dnes čtyři procenta nezaměstnanosti. To jsou převážně lidé se zdravotním hendikepem, kteří opravdu nemohou anebo jsou na částečný pracovní úvazek. Dokonce i ten, který se pomalu nedal zaměstnat, je dnes jedním z oceněných pracovníků, dělá parťáka. A pak že to nejde…