„Jean-Marie... Jean-Marie,“ skandovali jeho věrní. Zakladatel Národní fronty (FN) Jean-Marie Le Pen ve svém červeném baloňáku a černé bekovce vystoupil na pódium – a doslova nic nechybělo. 

První máj totiž není ve Francii jenom „svátkem práce“ a „orgiemi odborů“, ale také okamžikem, kdy se vzdává hold Johance z Arku – panně orleánské, katolické bojovnici proti Angličanům, upálené za kacířství. Národní fronta na čele se svým předsedou slaví tuto nezdolnou bojovnici a symbol patriotismu veřejně od roku 1988, kdy Jean-Marie Le Pen získal mezi dvěma koly poprvé v prezidentských volbách 14, 38 %.

I tentokrát vzdal zakladatel a čestný předseda Národní fronty hold „největší osobnosti dějin“ a opět jako již tolikrát zopakoval, že není nic většího, než „láska k národu“. „Patriotismus, říkají někteří, je láska k vlasti a nacionalismus, to je nenávist k jiným. Ale ne, pánové systému, tak jako patriotismus je láska k vlasti, nacionalismus je láska k národu,“ zahřímal. Za ním stála v bronzu, skoro jako živá,
socha Johanky z Arku. „A národ,“ pokračoval, „to nejsou ti jiní, to jsme my sami.“

Obvykle stála po jeho boku i jeho dcera Marine. Letos stejně jako loni byla ale jinde.Letos vystoupila na společném setkání s aliančním partnerem Nicolasem Dupontem-Aignanem na severním předměstí Paříže ve Villepinte. Otec zakladatel si neodpustil několik jízlivých poznámek vůči její kampani, která je podle něj příliš měkká. Jeho stoupenci vždy věděli a vědí to dosud, o co mu vždy šlo: „Francie Francouzům,“ znělo. A také: „Islám mimo Evropu!“

Dosud nejvyšší skóre, kterého Národní fronta dosáhla se zapisuje do dějin. Před patnácti lety to byl šok, když Jean-Marie Le Pen postoupil proti Jacquesi Chiracovi do druhého kola. Dnes se s Marine Le Penovou počítalo od začátku. „Je to pomsta dětí na rodičích,“ poznamenal. Podle něj je situace mnohem příznivější, než byla před patnácti lety.

Mluvil bez mikrofonu, což bylo valnou měrou způsobeno problémy s technikou. I stránky jeho projevu se zdály být více ve vzduchu, než tomu bylo kdy obvykle. Neodpustil si teze, které jeho dcera odmítá – například zavedení trestu smrti. V některých se ale shodují: vůči zákoníku práce, tzv. zákonu Taubira, vůči islámské invazi, zrušení Schengenu, vůči sňatkům homosexuálů, pro nimž Jean-Marie vystupuje, je opět i tentokrát dcera mnohem méně přísná.

Hlavním terčem mu byl samozřejmě protikandidát Emmanuel Macron, ten výlupek elit, „prefabrikovaný podpantoflář, énarque ( absolvent prestižní školy École Normale d´Administration, odtud: énarque) vyrobený médii“. „Mluví o budoucnosti, ale nemá děti, mluví o pracujících, ale je to bývalý bankéř,“ zopakoval kritiku, která se vůči Macronovi často objevuje.

Poprvé po delším čase se vyznal z lásky ke své dceři. Věří, že zvítězí a stane se prezidentem Francouzské republiky. A také první ženou prezidentkou.

„Věnujme jí svazek vítězství, ať žije Marine, ať žije Johanka,“ uzavřel.