Tento sociální a humanitární aktivista, který má za sebou pracovní pobyty v Ugandě, Nepálu či Kambodži, se specializuje na lidská práva a zvyšování povědomí o problémech rozvojových států. V Jordánsku pobýval v rámci monitoringu humanitárního projektu, který tam zaváděla jedna z misí české Diakonie. Jeho přednášku v olomouckém Divadle hudby, kterou připravila obecně prospěšná společnost Arpok, hltal plný sál místních studentů. Zástupci střední generace ale měli občas k prezentovaným názorům celkem zásadní výhrady.

I když Jiří Pasz hned v úvodu akce obvinil politiky i média, že šíří nepodložené informace, jež útočí na emoce a sledují tím jen své populistické cíle, jeho statistické údaje o počtu uprchlíků a cizinců žijících v ČR se například lišily od čísel, které nedávno uváděla na moravských univerzitách Helena Langšádlová (TOP 09), jež působí v Parlamentu ČR jako místopředsedkyně výboru pro evropské záležitosti.

„My jsme zemí, která je nejméně otevřena uprchlíkům, i když proto nemáme žádný pádný důvod. Od začátku letošního roku jich k nám přišlo pouze 37. Například v roce 2004 jsme jich evidovali 27 tisíc, což je nesrovnatelné, a nevím, jestli si někdo pamatuje z tehdejší doby nějakou paniku. Postoj české vlády k tomuto problému zřejmě není zrovna adekvátní,“ konstatoval humanitární pracovník Pasz. Podle jeho dalších slov prý největší zátěž s uprchlickou krizí nesou chudší státy Blízkého i Středního východu a Afriky, které jich už přijaly miliony. A to například Pakistán, Etiopie, Libanon, Jordánsko a další. Teprve pak za nimi následuje Německo i jiné evropské země.

Syřané dobře vědí, že Češi uprchlíky neberou

“V Jordánsku žije asi 7 milionů obyvatel a hostí 2 miliony uprchlíků, nejvíce Syřanů. V uprchlickém táboře v Zaatarí, který patří k největším na světě, žije asi 80 tisíc lidí, převážně Syřanů, protože leží asi jen 15 kilometrů od syrských hranic. Syřané a Jordánci mají k sobě svoji mentalitou hodně blízko. V táboře panuje skvělá organizace a bezpečnost, protože ho stále hlídají vojáci a policisté. Přesto jsou tam daleko lepší životní podmínky než v tureckých nebo libanonských táborech. Lidé tam bydlí většinou v plechových unimo buňkách, dostávají zadarmo potraviny a kapesné 28 dolarů na měsíc a osobu,“ tvrdil mladý cestovatel Jiří Pasz a ještě k tomu dodal: “Díky dobré bezpečnostní kontrole tam nemohou působit žádné ozbrojené gangy, lidé si tam mohou zasportovat, vedení tábora organizuje nejrůznější odborné i zábavné kurzy. Jordánské vládě pomáhá tábor organizovat OSN i různé charitativní organizace. Česká pomoc je zde také výrazná. Trochu mne ale překvapilo, když jsem se ptal mnoha Syřanů, jak tam dorazili. Odpověděli mi, že taxíkem. Mnoho jich tam odcestovalo po povstání brutálně potlačeném Asadem.“

Někteří běženci žijí v táboře už čtyři roky a jsou z toho, podle Pasze, dost frustrovaní a chtějí se co nejdříve vrátit domů. Denně se jich údajně vrací zpět okolo 150. Ven z tábora na návštěvy obyvatelé Zaatarí bez povolení nesmí a ani se nemohou integrovat mezi Jordánce. Pracovat mimo zařízení se dá jen tehdy, když se za ně zaručí nějaký bohatší sponzor nebo zaměstnavatel. Přesto má tak v Jordánsku pracovat přes půl milionů běženců. „Syrští uprchlíci nejsou opravdu žádní zubožení chudáci, k emigraci se odhodlávají ti bohatší, co se měli dobře, a většinou nejprve vyšlou mladého, nejschopnějšího člena rodiny. Mají chytré mobily i jinou elektroniku, a tak se dostanou i k aktuálním informacím. Když jsem se s nimi bavil, tak mi řekli: “Aha, ty jsi Čech, víme, že u vás uprchlíky neberete“. Pan ministr Chovanec nám v tomto směru udělal “výbornou“ propagaci. Možnost utéct do Evropy brali někteří z nich jako zcela mezní záležitost. Získat syrský pas přitom není vůbec žádný problém, prezident Asad je nechává prodávat na ambasádách komukoliv, sám jsem se o tom přesvědčil. Co tím ale sleduje, to vůbec netuším,“ prohlásil humanitární pracovník.

Evropa by měla více pomáhat, jinak prý na to doplatí

V rámci diskuze se pak ozvali většinou návštěvníci už “vyrostlí ze školních lavic“, kterým vadilo poukazování mladého cestovatele na nedůstojný strach Čechů z migrantů a jeho obdiv k odvaze uprchlíků, kteří nesou statečně svůj osud. Upozorňovali ho na skutečnost, že k příjímání uprchlíků nemůže nikdo nikoho nutit a že je to také svobodná vůle našich politiků, kteří zastupují veřejnost. Některé z přítomných také překvapila obhajoba nelegální migrace od Jiřího Pasze.

„Většina i vstřícných politiků, kteří se příjímání běženců nebrání, jsou zásadně proti nelegální migraci. Na té se živí různé mafie, které na utrpení uprchlíků jen profitují. Převaděči také záměrně matou o životě v Evropě a z toho pak vznikají přehnané představy migrantů a jejich následná frustrace. Mezi utečence se pak mohou lehce dostat i teroristé,“ ozývalo se také z publika. Nicméně hlavní organizátor besedy si stál za svým. „Ten problém s migrací začal už v dřívějších letech, ale byl evropskými politiky dost podceněn. Kdybychom v postižených oblastech pomáhali více, možná by uprchlická krize ani nevznikla. Evropané by si měli uvědomit, že každý přistěhovalec živí ve svém domově určitou skupinu lidí, které pravidelně posílá peníze. Jestliže ty neschopnější odmítneme, bude se pak snažit emigrovat celá rodina. Evropa musí ty nejchudší státy více podporovat, protože chudoba, beznaděj a velké změny ve světovém klimatu mohou vyvolat ještě daleko větší stěhování národů,“ zakončil besedu Jiří Pasz.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE