O migranty se v Drážďanech na úřadu práce stará Andreas Babuke. Podle jeho odhadu se o práci ze čtyř tisíc příchozích zajímá asi 2500, z čehož jsou většina mladí muži. Ženy prý muži nepustí. „Případně nemají žádné vzdělání nebo se starají o děti,“ tvrdí Babuke. Ten pracuje jako poradce pro migranty více než rok.

Běženci procházející azylovým řízením mohou podle všeho začít pracovat po třech měsících. „Pokud chodí pravidelně do práce a sousedé vidí, že ráno odejdou a vracejí se odpoledne, pak k těmto lidem mají jiný vztah než k někomu, koho vidí celé dny posedávat na nádraží,“ tvrdí Babuke s tím, že zaměstnání může pomoci k zisku azylu. 

Zároveň však dodává, že polovina migrantů nemá vůbec žádnou kvalifikaci, s čímž firmy původně nepočítaly. Dokazuje to i studie, která analyzovala 2800 uprchlíků ve věku 18 až 69 let. Všichni z nich dostali v letech 2008 až 2012 azyl a povolení k pobytu. Většina z nich však vykonává pomocné práce. 16 procent z nich dokonce nenavštěvovalo žádnou školu, dalších sedm procent má jen základní vzdělání. 

Muži, kteří pracují častěji než ženy, jsou zaměstnáváni v gastronomii, maloobchodě a v dopravních nebo úklidových firmách. Kromě nedostatku kvalifikace migranti naráží i na skutečnost, že nevědí, jak začít podnikat. Šest z deseti domácností tak prý pobírá nějakou formu sociálních dávek, například podporu pro dlouhodobě nezaměstnané.