Rozbité výlohy, zapálená auta, pravidelné střety s policií. Mezi těmito střety se vyskytla v posledních třech týdnech i poněkud neobvyklá návštěva, kterou poctil shromáždění na Náměstí Republiky v Paříži filozof Alain Finkielkraut, od ledna čerstvý „nesmrtelný“ francouzský akademik. Za celou dobu protestů bylo dosud zadrženo na třicet pět osob, většinou pod vlivem alkoholu.

Finkielkraut: Jenom „žvásty o demokracii“

Navzdory snaze hnutí odvolávajícího se na „přímou demokracii pro všechny“, čemuž odpovídají i neustálá hlasování tzv. generálních shromáždění či limitované projevy (pro každého pět minut), se nedostalo v poslední době této demokracie všem a každému. Zatímco bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis byl přivítán nadšeným potleskem, filozof Alain Finkielkraut, jenž má jinak v médiích skutečně velký prostor – zejména v těch konzervativních – byl doslova vyhnán.

Vysvětlil své pocity následně v rozsáhlém komentáři pro list Le Figaro, kde popsal všechny nadávky, výpady i plivance. „Byl jsem vyhnán z náměstí, kde má vládnout demokracie a pluralismus, tedy demokracie, což je zde ale pouhý žvást, tenhle pluralismus,“ řekl na adresu těch, kteří ho svými výkřiky označili dokonce za „fašistu“. Ale ani on se ve svých reakcích netvářil právě jako distinguovaný intelektuál. Zahájil parodicky slovy: „Ňaňaňa!“ Vzápětí jim sdělil, že jsou „connes“ (eufemisticky řečeno „debilové“, méně zdvořile: „kundy“ nebo „pičusové“).

Jak vtipně poznamenala Sophia Aram, komentátorka rádia France Inter ve své pravidelné glose Le billet de Sophia Arama ze dne 18. dubna, vnesl Finkielkraut čerstvě po svém zvolení „mezi nesmrtelné“ svým „ňaňaňa“ nový termín, jenž se stal již novou akademickou „nesmrtelnou větou“, a to nejen mezi wikicitáty.

Horizontální hnutí, filozofie afektů

Spory, které se přelily z náměstí Republiky do médií, se vedou ale zejména o směr a orientaci hnutí. O co ve skutečnosti hnutí jde? Je zřejmé, že sympatie vyvolává zvláště mezi levicovými médii, méně již mezi těmi pravicovými. Podobně je to s politiky.

Skutečnost, že mezi organizátory jsou levicové asociace blízké radikální levici (vystupující například proti zvyšování nájmů či v ekologických kauzách) – ať už se jedná o Jeudi noir, Les Engraineurs, Dal nebo skupina Joli Môme – je nicméně fakt. Ti, kteří na sebe vzali registraci Náměstí Republiky jsou lidé ze skupiny Dal a ATTAC.

První výpady, jež nazývaly tuto akci, která se neodehrává stále pouze v Paříži, ale i v dalších městech, za ryzí výsledech aktivity tzv. bobo (bohémských buržoustů), opomněly zaznamenat, že jedním z principů je tzv. horizontálnost, zdůrazňující fakt, že „o vůdce nejde“, jak pravidelně opakuje ekonom Frédéric Lordon. Ten je vedle aktivistického novináře Françoise Ruffina další z osobností, jež stojí za formulováním některých tezí hnutí. „Zítra na ulici a v Noci vzhůru!“ vyhlásil právě Lordon dne 30. března vpředvečer prvního shromáždění v Paříži. Lordon, ekonom a politický filozof, je autorem hned několika knih, v nichž napadá převážně „neregulované finance a globalizaci“ a principy demokratických režimů, jež se odvolávají na „neoliberalistické teze“ – snižování deficitu, ale i nadnárodní, převážně evropské instituce (včetně eura). Sám o sobě říká, že je „levicovým suverenistou“. „Mírová Evropa je ve skutečnosti strojem k sociální destrukci, jež plodí válku,“ napsal v jedné ze svých knih – Malfaçon. Monnaie européenne et souveraineté démocratique (Zmetek. Evropská měna a demokratická suverenita, 2014).

Vedle ekonomických výkladů – sám je zakladatelem uskupení, jež podepsalo Manifeste des Economistes atterrés (Manifest zdrcených ekonomů) proti „ortodoxnímu ekonomickému myšlení“ v souvislostech ekonomické krize – se odvolává i na filozofa Spinozu a jeho Etiku, jež ho nakonec přivedla do ulic. V knize La Société des affects. Pour un structuralisme des passions (Společnost afektů. Pro strukturalismus vášní, Seuil, 2013) argumentuje s odkazem na Spinozu, že individuální a kolektivní afekty utvářejí sociální vztahy.

V jedné z petic na konci listopadu 2015 se vyslovil v listu Libération proti zavedení výjimečného stavu a politickému zneužívání bezpečnostních sil z důvodu teroristické hrozby proti demokracii. „Toto je vítězství pro Daeš, jenž vyprovokoval bezpečnostní podřízení celé poulace,“ napsali signatáři, mezi nimiž byl i Lordon. „Pokud existuje něco jako francouzská hodnota, tak to je po dvě staletí odmítání ponechat ulici pouze armádě nebo policii (…) nepřijímáme, aby vláda manipulovala se strachem a zakazovala nám manifestovat.“

Nyní jsou každou noc, včetně Lordona, v ulicích. Vláda, navzdory kritice pravice, zatím postupuje bezvolně, i když policie občas použije slzný plyn a pár opilců, co rozbíjejí výlohy, zadrží. Mezi Lordonovy druhy se šíří představa, že hnutí Noc vzhůru by mělo vyústit v „generální stávku“, jež povede k „občanskému povstání“. „Je zapotřebí vykolejit normální běh věcí,“ tvrdí Lordon. Po vyhnání filozofa Finkielkrauta z náměstí Republiky, Lordon suše poznamenal: „Nepřinášíme mír.“

Josef Brož